Ekonomka Ilona Švihlíková představuje alternativní proud k neoliberálním ekonomickým teoriím. Snaží se společnosti nabídnout možná řešení, jak se postavit současné krizi. Vzhledem k tomu, že 21. prosince 2012 lidstvo mělo být svědkem „konce světa“, zeptala jsem se, co pro ni onen „konec“ znamená.

Jak vnímáte ohlašovaný konec světa? Zajímala jste se o mayskou předpověď?
Samozřejmě, protože mám slabost pro Latinskou Ameriku. Mayské cykly jsou úžasně propracovaný logický systém, který vlastně říká to, co zná i ekonomie, kde se s cykly také pracuje. Ty mayské jsou obzvláště dlouhé, a je jich několik typů. Ukazují, že lidstvo se vyvíjí z období temnoty a světla a že se tato období průběžně střídají. Rok 2012 má být právě završením jednoho takového cyklu, ne definitivním koncem, ale radikální změnou jedné éry lidstva a nástupem éry jiné. Podle mayské předpovědi éry podstatně lepší a duchovnější. Vzhledem k současnému dění to víceméně odpovídá: krize tady skutečně jsou, změna bezesporu nastává, na to ani mayský kalendář není potřeba. Změna nemusí nutně přijít 21. prosince, přestože esoteričtější vysvětlení jdou tímto směrem. Fakt, že prožíváme nějaký zásadní zlom, nelze zpochybnit.

A jak si vy představujete konec světa?
Podle Mayů se jedná o nový cyklus, který bude jednak duchovnější, a jednak více ve znamení soudržnosti a spolupráce. Takhle o tom Mayové uvažovali, ne že nastane konec světa, a planeta skončí v černé díře, to je nesmysl. Hloupá západní dezinterpretace. Z tohoto důvodu já nemám proč mayským cyklům nevěřit. Konec světa podle mě znamená konec jednoho způsobu myšlení, takového toho kořistnického, dogmatického, zaměřeného na sobectví.

Chtěla byste tento mayský „konec“ světa přežít?
Jistě, já se těším na tu velkou změnu. Ona už probíhá, to nezačne úderem 21. prosince, a já jsem zvědavá na další vývoj. Ovšem pouze pokud vyjde ta pozitivní předpověď. Lidstvo se musí poučit a vydat se jiným směrem.

Proč myslíte, že se ve společnosti nachází stálá tendence předpovídat konce světa?
To je dané tím, že většina lidí si podvědomě uvědomuje, že způsob, jakým jsme si zvykli v posledních desetiletích fungovat, není dlouhodobě udržitelný. Vnímají, že je to fundamentálně špatně, ale nedokážou si představit změnu. To už spíše konec světa, než jiný systém. Což se krásně odráží ve filmech. Když se kouknete na nějaké snímky z poslední doby, zjistíte, že je spoustu z nich katastrofických, a že žádný z nich nenabízí vizi něčeho jiného, nýbrž pouze konec světa. Povodeň, srážka s asteroidem, zkrátka se tam vždy vyskytuje představa neodvratného zániku. Chybí vize toho, že by bylo možné žít v něčem jiném. Samozřejmě že pro spoustu lidí je to celé také byznys, mohou vydávat tematické knihy a strašit lidi, ale tím se nevysvětluje vše.

Současnou ekonomickou krizi považujete za možný bod zlomu naší civilizace. Vnímáte přítomnost tendencí, které by nasvědčovaly tomu, že ona změna přichází?
Lidé, kteří jsou postiženi krizí, hledají řešení. A teď je otázkou, kdo jim ta řešení – ať už zdánlivá, nebo reálná – dokáže nabídnout. Mnohdy mají tendenci přiklánět se k různým alternativním směrům, někdy i radikálním, u kterých ta řešení opravdu nejsou moc pěkná. Krize nabízí často prostor pro směry nové, jako jsou sociální nebo zelená ekonomika, nebo cokoli co je zkrátka jiné než teď. U nás, v České republice, se mi zdá, že hledání nových cest a směrů zatím nemá silnější podporu autorit. Je to na okraji a není zde širší prostor pro nové alternativy, jako třeba na Západě.

V souvislosti s krizí se také neustále omílá slovo „dluh“. Myslíte si, že žijeme i v jiném dluhu než v tom ekonomickém?
Bezpochyby můžete vnímat dluh pouze ve smyslu ekonomickém, a jako takový je potřeba ho také chápat – co se s ním děje, jaké může vytvářet politické tlaky – ale nestačí to. Máte dluh vůči sociálnímu prostředí, životnímu prostředí, a ten je enormní, často i nevyčíslitelný. Samozřejmě pro věřící je tu ještě dluh vůči Bohu. Dluh má zkrátka spoustu podob a myslím si, že je docela symptomatické pro západní civilizaci, že se dívá pouze na ten finanční, a ještě z úzkého pohledu, kdo ho má zaplatit a na koho by se dal přenést. Málo už se ale mluví o tom, jak ty dluhy vznikají a proč.

Ilona Švihlíková (*1977)
Vystudovala na Vysoké škole ekonomické v Praze obor mezinárodní obchod a komerční jazyky. Kriticky se staví ke globalizaci světové ekonomiky, je zastánkyní solidárnějšího a komunitního ekonomického systému. V roce 2010 založila občanskou iniciativu Alternativa zdola, jejíž snahou je podpora a rozvoj komunitního hnutí v ČR. Mezi její témata patří daňová problematika, mezinárodní ekonomické vztahy a Jižní Amerika. Přednáší na vysoké škole.



Někteří ekonomové tvrdí, že si každý systém jednou za čas musí projít krizí, že se jedná o jistou regeneraci dosavadního uspořádání, a není třeba se současnou ekonomickou situací výrazně znepokojovat. Souhlasíte s tímto tvrzením?
Období krizí samozřejmě přicházejí, ale tohle je velmi specifické, a já si myslím, že představuje opravdový zlom. Tady se totiž schází několik krizí najednou: krize finanční, která se transformovala například do krize dluhové. Spolu s tím jde i selhání politických elit, které nejsou schopné situaci řešit, takže se jedná i o krizi politickou. Lidé začínají pochybovat o demokracii, a do toho environmentální krize. Jsme také svědky tápání Západu, to znamená, že se mění mocenské uspořádání mezi zeměmi. Samotný jeden z těchto problémů by dal dost zabrat, a ještě když se spojí všechny dohromady. Skutečně si myslím, že prožíváme jeden ze zásadních zlomů lidstva, protože krize tohoto typu je srovnatelná s pádem Římské říše. To, co se nyní děje, nemá v dlouhém časovém srovnání obdoby.

autor: Olga Kubáková