Kořen představuje cosi jako základ. Kořeny nás mohou léčit i otrávit. A to jak v konkrétním (materiálním), tak v přeneseném smyslu. Traumatické zážitky z dětství jsou například příčinou mnoha neuróz. Když máme kořeny v bahně, znamená to ale nutně, že v bahně prožijeme celý život? Určitě ne. Takový leknín nebo lotos koření v bahně. Na hladině však můžeme obdivovat krásné květy.

O květinách…
Lotos disponuje další zajímavou vlastností. Je imunní vůči znečištění špínou ve vodě. Na okvětních lístcích má malé krystaly, které zabraňují usazování tekutých látek na květu. Veškerá špína tak z lotosu steče. Touto „technologií“ se inspirují například i oděvní firmy, jež se snaží ji využít ve výrobě obleků, které by se nedaly ušpinit politím.

V buddhismu je proto lotos symbolem čistoty a osvobození. Symbolika posvátnosti této květiny se objevuje již ve starověkém Egyptě, kde tuto rostlinu považovali za první bytost, která se na světě objevila. V indické mytologii zase celá země pluje na vodě na velkém lotosovém květu. V buddhistické tradici byl prvním květem na světě. Vyrůstá z bahna a špinavou vodou se prodírá k hladině, kde vyjevuje čistý a půvabný květ. Ten symbolizuje osvícení, cestu, kterou může z bahna materialismu projít také lidská mysl.

… a lidech
Dnes je velmi populárním tématem knih, seminářů a životního obsahu obecně osobní rozvoj. Často jsou ale bohužel tato díla primárně zaměřena na zvládání pracovní zátěže a podání maximálního výkonu. Málokdy se soustředí na rozvoj vlastní moudrosti, sebepoznání, řešení životních obtíží. Mnoho lidí si nese menší či větší traumata z dětství, ať už jim je způsobili kamarádi, rodiče, učitelé, nebo cizí lidé. Nahlížena jako bahno, mohou nás tato traumata v dospělosti posílit, pomoci nám najít netušené rozměry vlastních životů a být zdrojem naší síly.

Kladná změna ve vidění světa, sebe sama, svého okolí, vlastních možností a podobně po prožitém traumatu se nazývá posttraumatický růst. Fenomén, jejž studují psychologové, psychiatři a terapeuti. Lidé, kteří v sobě po prožitém traumatu najdou dost sil a vyrovnají se s ním, jsou mnohdy tolerantnější k ostatním, váží si života a radosti z „malých věcí“. Mohou nabýt větší sebedůvěry, lépe zvládat obtížné životní situace.

Otázka kořenů tak nemusí být jen otázkou toho, z čeho co pramení, kde má co počátek, jak se co změnilo ve vývoji. Může být prostou otázkou, co jsme zažili a jak to využijeme. Když se věci nedaří, není potřeba hledat viníky našich potíží, strkat hlavu do písku a vzdávat se svých cílů. Těžkosti můžeme brát jako bahno, v němž se rodí květ. ∞