Kýč. Co podle vás to označení znamená? Někdo se podívá na obrázek sluncem pozlacených hor a řekne, že to je kýč, pro někoho by to byl pěkný doplněk obývacího pokoje. Kunsthistorici jej vnímají jako antitezi umění. Ale kdy tento fenomén vlastně vznikl? Myslíte si, že by takto například v renesanci někdo označil určité umělecké dílo?

Každý si pod pojmem kýč představí něco jiného. Mně například v mysli vyvstane obrázek zapadajícího slunce nad pláží. Vnímání kýče je velmi subjektivní. Když si přečtu, jak tento pojem definují odborníci, zjistím, že se nedá jednoznačně určit, co spadá do oblasti umění a co už tuto hranici překročilo a stalo se kýčem. Záleží tedy na kultuře a společnosti, která nás obklopuje a učí nás rozumět předmětům kolem nás.

Co způsobuje, že i člověk, který si pomyslí, že daná věc je kýčem, zároveň nemůže říci, že by se mu vysloveně nelíbila? Kýčovitý předmět lze popsat jako realistický, využívá jen jednoznačných a srozumitelných prvků, neužívá symboly, nemá žádné skryté významy, je stereotypní a lehce identifikovatelný, často zahrnuje emocionální složku, zobrazuje místa a věci, které se lidem v běžném životě líbí, které má každý z nás rád.

Etymologie slova kýč
Slovo kýč vzniklo z anglického slova sketch, francouzského chic a německého pojmu verkitschen. Rumunský literární kritik Matei Călinescu udává, že slovo kýč začalo být užíváno ve slangu malířů a obchodníků s uměním v 60. a 70. letech 20. století ve významu „šmejd“ či znehodnocené dílo. Dodnes je tedy slovo kýč spojeno s pojmy imitace, padělku a podvrhu.



Svatá panenka Maria a dívka v podvazkách
Nejoblíbenějšími druhy kýče jsou dobře známé a mnou už výše zmiňované obrázky hor v podobě švýcarských krajinek, reprodukce proslulých uměleckých děl, podobizny svatých, panny Marie nebo Ježíše Krista, které se zařazují do náboženského kýče, a pin-up girls.

Růžová líčka, lesklé plné rty, lokny, hluboký výstřih a dlouhé nohy v podvazkách. Tak se dá charakterizovat správná pin-up girl. Oblíbené téma pop-artu. Jestliže ale mají díla tohoto uměleckého směru atributy kýče, proč jsou tak uznávaná, a ne stejně odsuzovaná? Je to způsobeno především jejich přesahem, tím, že kýč používají, ale nevytváří. Pouze se pomocí něj snaží poukázat na konzumní způsob života a masovou společnost.

Podívejte se na díla umělce, který se zařazuje do takzvaného kýč artu, někdy je však rovněž řazen do pop artu. Je jím Jeff Koons a jeho série Vyrobeno v nebi či díla jako Puppy nebo Michael Jackson a Bubbles. Tak posuďte sami, kam byste ho zařadili vy. Myslíte si, že jeho díla mají přesah? Že se skrze ně snaží světu něco sdělit? A dají se díla vytvořená umělcem považovat za kýč? Nebo člověka, který tato díla vytvořil, za umělce označit nemůžeme?

Na podobné otázky se ptám sama sebe, když občas stojím před obrazem či předmětem a nevím, zda ho zařadit do oblasti vysokého umění nebo spíše nízkého kýče. Pokud je daná věc odborníky chválená, většinou si nikdo netroufne říci, že v ní žádný smysl nevidí. Nikdo přece nechce, aby ho ostatní považovali za toho, kdo nerozumí umění. Já si ale myslím, že naopak člověk, který si i v produktu masové spotřeby najde symbol, který k němu hovoří, by neměl být považován za kulturního barbara.

Vznik fenoménu kýče
Za posledních přibližně padesát let došlo k velkým změnám ve vnímání umění. V minulosti neexistovalo nic, co by mohlo být nazváno kýčem, každé umění mělo svou funkci a bylo posuzováno podle jiných kritérií než dnes. Tehdejší společnost se nezabývala vkusem. Kýč se stal probíraným tématem až ve druhé polovině 20. století.

Zrod tohoto fenoménu můžeme nalézt už v průmyslové revoluci, kdy se na scénu dostává sériová výroba. Zároveň vzniká takzvaná střední třída, která má dostatečný majetek, aby si umění mohla dovolit, ale už ne potřebné znalosti, aby mu mohla porozumět. Snaží se tedy napodobovat život a kulturu aristokracie. Střední vrstva je obsazena do role patrona kultury. A kultura a umění se stávají prostředkem sociální mobility.

Přelomové 19. století s sebou přineslo uměleckou revoluci, která se díky impresionistům ve 20. století rozvinula do vzniku mnoha směrů. Čím se umělecké proudy chápání veřejnosti vzdalovaly, tím se reprodukce a imitace realistických líbivých děl stávala dostupnější a srozumitelnější. Tato nápodoba umění se tak stala produktem masové spotřeby a právě to lze označit za vznik kýče. Kvalita byla nahrazena kvantitou.