Zítra je nov a mně se v tuto dobu tradičně nechce spát. První jarní znovuzrozený Měsíc. Ptáci vesele zpívají slunci a každý strom v lese napřahuje své větve k nebi s pučícími pupeny. Teď je teprve počátek dubna, měsíce náladového, se sněhovými přeháňkami střídajícími krásné teplé dny, a to patří právě k novému počátku, odhodlání a probouzející se touze něco nového podniknout.

Tento nový počátek by se dal pojmenovat také restartem, pojmem, jenž je tématem květnového Artiklu. Je zajímavé, že samo o sobě slovo restart vzniklo zřejmě z běžné hantýrky, protože je spojeno z latinské předpony re-, což má význam opakování nebo návratu k původnímu, a germánskému kořenu start, z kořene stert-, rychlému pohybu. Naši prabáby a pradědové zřejmě nechodili pro slovíčko daleko a spojovali dohromady slova, jak jim to přišlo do úst (ostatně stejně tak to děláme dnes i my). Slovo restart v dnešní podobě se v Evropě totiž ujalo již v 17. století.

Tím prvním zvratem předznamenávajícím příchod jara po jarní rovnodennosti jsou bezpochyby Velikonoce. Návrat k živému, k probuzení po dlouhém spánku, vstání z mrtvých, vzkříšení Ježíše Krista. Dalším, ale spíše alegorickým obrazem je bájný pták Fénix, jenž shořel, aby se pak mohl zrodit z popela. V této souvislosti stojí za připomenutí útlý svazek Vzpomínka z dětství Leonarda da Vinci od Sigmunda Freuda, do češtiny ji velmi poutavě přeložil Ladislav Kratochvíl. To, co mne na knize zaujalo, je celý rozbor a analýza osobnosti Mistra Leonarda na základě krátké poznámky o jeho snu na okraji skici. Zdálo se mu totiž o ptáku Fénixovi, který přilétl na pelest jeho postele a strkal svůj ocas do jeho úst. Přesto je to velmi zajímavá a na tu dobu (1910) revoluční studie o paralelách mezi osobním, pohlavním a tvůrčím životem všestranně nadaného člověka, kterého jeho talent povznášel nad každodennosti běžného života. Freud zde dokonce na základě této poznámky rozvíjí i vztah umělce k jeho matce. Musím říci, že kniha se čte jedním dechem a zanechává spoustu otázek i rozpaků. Samo spojení těchto dvou světově proslulých jmen čtenáře pobízí přinejmenším ke zvědavosti.

Opusťme však tenata psychoanalýzy a vraťme se k samotnému ptákovi Fénixovi, který jednou za pět set let přilétá do Heliopole. Zdá se, že těch pět set let právě uplynulo a nadešlo jeho zrození, spojení ženského a mužského principu v jeden celek – vejce, jež symbolizuje kosmos, počátek všeho živého. To, co dlouho spalo a vypadalo mrtvé, je najednou protkáno cévami, ve kterých proudí míza. Duše i mysl se otevírají novému vnímání, poznávají svět kolem sebe ze zcela jiné perspektivy. Neženou se. Pomalu se protahují a nabírají sil, aby pak spolu s tělem z popela mohly vyrazit na dlouhou cestu.

Přeji nám všem hodně štěstí v novém astrologickém i duchovním začátku, a aby nezůstalo jen u věčného příslibu.