Nabízí se, že slovo dobrodružství vzniklo původně od substantiva dobro-druh. Tudíž statečný, odvážný druh v jakékoli situaci. Jak ho chápeme dnes, předznamenává dobrý konec nebo pokračování, popřípadě nová přátelství, setkání, zážitky s příznivým osudem po boku. V opačném případě by to pak byla spíše tragédie nebo přinejmenším tragikomedie.

Život je sám o sobě dobrodružstvím. Pokaždé, když se vydáváme na nějakou cestu z bezpečí domova od šálku čaje z vyhřátého křesla. Ale můžeme se s ním setkat i s knihou v ruce, kdy se otevírá příběh, který nás vtahuje do svých útrob, do víru událostí, a my v nich najednou spatřujeme analogie se svým životem, se sebou samými, v našich vztazích, pocitech. Pak se objevují nové rituály nebo se křísí ty staré, zapomenuté. Z té dávné doby, kdy jsme lezli po stromech, kradli sousedovic šťavnatá kyselá jablka a oddávali se bezelstně létu a slunci. Kdy jsme četli Sherlocka Holmese nebo strašidelné povídky Alana Edgara Poa s baterkou pod peřinou a tak krásně se báli. A každý nový den byl plný očekávání a příslibů.

Dobrodružství je vždy spojeno s poznáváním, s novými obzory, často s překročením naších možností, s překonáním sebe samých, svých horizontů. Je poháněno zvídavostí. A výsledkem je proniknutí do nových sfér. Často se na této průzkumné cestě skrývá nebezpečí, alespoň pomyslné, někdy i strach a obavy, aby pak mohly být úspěšně překonány.

Dobrodružství je pohyb – jang. Klid je spočinutí – jin. Dobrodružství je ryzí energie, může být cílem i prostředkem, často obojím. Vyžaduje rychlé rozhodování. Čin. Obvykle je spojováno s mládím. Ne věkem, ale vnitřním mládím a svěžestí. Dobrodružství nebývá rekapitulací, ta přijde později, v jin. Ale tady akce rychle střídá reakci. Objevuje se nový vhled a také pohled na skutečnost, bytí, kterým jsme unášeni jako bárka na moři.

Naše moderní civilizace je dosti líná ve srovnání s životy našich předků v předchozích staletích. Kdy se plavilo po řekách a mořích, dobývaly vrcholky hor, objevovaly kontinenty a stavba železnice byla bláhovou novinkou. My jsme vlastně takoví domácí mazlíčci, peciválové, kteří mají ve spíži něco dobrého na zub a chodí na procházku do parku. Náš intelekt je založen spíše na teorii než na praxi, kdy povětšinou těžíme z receptů našich pradědů a prabáb. Ovšem až do chvíle, kdy je ztratíme nebo smeteme ze stolu se slovy, že své boule si natlučeme sami a vydáme se vstříc do neznáma, k poznání světa skrze sebe sama a sama sebe skrze svět.

Dnes celý den tiše prší, jako ostatně poměrně často během tohoto jara požehnaného klidem. Nutí to právě otevírat knihy, listovat stránkami a číst si. Objevovat nové a zároveň staré příběhy. Staré ve své nekonečnosti, od nepaměti, které zachovaly svou stopu na věky věků v propadlišti času.

Dobrodružství, která zažíváme, nemusejí být chtěná ani plánovaná. Někdy jsme jejich svědky a ony se stanou součástí našich příběhů. Někdy je vyhledáváme, protože potřebujeme cítit, že žijeme. Je to nový začátek, nebo návrat do minulosti. Často vzniká z pochybení, vybočení, výplesku emocí, netrpělivosti. Je to oheň poznání v nás. Kdy uděláme chybu, abychom pak dostali odpověď na niterné otázky, které ukrýváme ve své duši.

Dobrodružství je ukryto v každé bytosti, v každém osudu, protože ono je osud. Chcete-li, náš charakter, který je osudu strůjcem. Když ne v činech, tak v mysli směřujeme ke hvězdám, abychom mohli žít tady na Zemi.