Žižkovský Musictown se za necelých pět let existence vepsal na kulturní mapu Prahy. Obchod s nahrávkami nebyl pouhým obchodem. Byl místem, ze kterého jeho majitel Jakub Sedláček udělal prostor, v němž se střetávali lidé během koncertů i netradičních podpisových akcí.

Několik metrů od Žižkovské věže tak vzniklo místo, které propojovalo, ale i vytvářelo komunity. Nebylo proto divu, že když se na jeho facebookové stránce objevila zpráva, že se zavírá, objevily se emotivní ohlasy i spekulace, co bude dál. Dnes už ale s Jakubem sedím v novém prostoru, který si vzal pod svá křídla…

„Ve vší stručnosti: Já se vůbec nemám potřebu dojemně loučit s Musictownem, protože jsem si víc než jistej, že dřív než tenhle text stačíte otisknout, bude už otevřená jeho nová pobočka Cafe Time Music v Karmelitské ulici. Takže čau tam <3“ Komentuje situaci Kuba Kaifosz aka Lazer Viking, který si pod vysílačem mezi vinyly zahrál pár koncertů. Budoucnost je tedy Cafe Time Music – jednou tak velký prostor a kavárna, spojené s Českým muzeem hudby, mezi Kampou a Petřínem. Když jsem přišel, akorát se vybalovaly nové desky od Run the Jewels nebo limitované edice Dirty Projectors. Zároveň se řešily velké vitríny v podchodu vedoucím kolem tramvajových kolejí, který by zanedlouho měly zdobit velké stříbrné plakáty kapely The XX. Loučíme se s posledními zákazníky i staršími dámami u šatny a usedáme spolu s Jakubem ke stolu. Namísto mě se ale ptá on: „Myslíš, že to vůbec někdo bude číst? Myslíš, že jsem tak důležitej?“

Vždyť Musictown byl pro hodně lidí kultovním místem.
To asi jo…

Tak proč by to lidi nemělo zajímat?
Já jsem na tohle docela skromný. Asi si neuvědomuji, co pro některé lidi Musictown mohl znamenat. Mně přijde, že pořád dělám věci, které plynou a baví mě. Rád bych zašel do obchodu na koncert, ale nebylo kam, tak jsem jej udělal v tom mém.


Jestli to nebude i přímo tím místem? Jaké byly začátky koncertů pod Žižkovskou věží?
Teď v květnu by to bylo pět let. A koncerty jsem tam dělal hned od začátku. V roce 2013 jsem už poprvé pořádal Record Store Day. Mně to jako něco extra nikdy nepřišlo. Ostatním asi jo, a proto byl ten konec takový smutnější. Tahle komunita na mě hodně tlačila a vlastně pořád se mě ptá, co dělám a jestli budou desky. Zrovna včera mi zas takhle někdo psal.

Takže dneska k tomu, abys prodával desku, už vlastně ani nepotřebuješ obchod.
No možná… To ne, lidé mají rádi, když si pro desku mohou přijít. Rádi si během toho pokecají.

Kdo je vlastně tvůj nejčastější zákazník?
Hlavně to jsou lidé, kteří mají hodně peněz. Desky totiž nejsou úplně levné. A věkově tak nad pětadvacet. Ale mám i zákazníky, kteří jsou starší, nakupují hodně desek a někdy přijdou a nechají si ode mě poradit, protože se už docela známe a já vím, co jsem jim už prodával a co mají rádi. Já jim to tam hned sázel a oni byli nadšení. Pak mi třeba i říkali, že jim ty doporučené vinyly zabavila manželka, protože se jí to líbilo. Možná to tedy bude i o mně, protože s lidmi dokážu komunikovat a tak.

Tak se dostáváme na začátek, že za úspěchem Musictownu stojí tvoje osobnost.
Možná i jo. Třeba to bylo i tím, že jsme dělali netradiční věci jako brunche, blešáky a různé podpisovky s release party. To se pak z toho obchodu stane multifunkční prostor a je už na tobě, čím ho naplníš. Nejde jenom o prodej. V tomhle mi hodně pomohla i moje lokalita. No asi jo, tak uvidíme, co teď tady pod Petřínem. Snad se to sem posune. Hlavně tady je přidaná hodnota kavárny. To je to, co mi tam vrtalo celou dobu hlavou, když byl koncert, tak to fungovalo, ale jinak moc ne.

A taky asi noční klid, co?
S tím problém nikdy nebyl, já s lidmi umím komunikovat. Před každým koncertem jsem totiž vždycky napsal dopis a popsal v něm, co se bude dít a od kdy do kdy to bude. Zároveň jsem všechny z baráku pozval. Někteří sousedé byli jenom zvědaví, ale někteří chodili docela často. Není to jenom o štěstí, ale hlavně o komunikaci, a když jim vyložíš karty na stůl, tak je to pokaždé nakonec v pohodě.

Tady asi takové starosti odpadají…
To nevím, určitě se něco objeví. Alespoň se nestane, že by někdo z baráku dostal záchvat a chtěl přerušit akci a volat policii. Zatím jsem na začátku. Podle mě tady nic takového ještě nezažili, tak se uvidí. V Českém muzeu hudby by měla být hudba, samozřejmě živá hudba, takže když je tohle hudební kavárna, tak tady musí hrát kapely nebo DJové. Česká hudba není jenom o klasice. Za těch pár dnů, co mám otevřeno, vidím, kolik sem chodí turistů a ti jsou určitě zvyklí na něco živějšího.

Takže tady bude nakonec ještě více koncertů…
To záleží. Samozřejmě bych chtěl každý měsíc udělat aspoň jednu akci v kavárně, kdyby se ale poštěstilo, mohli bychom dělat i ve velkém sálu, kde je tři sta míst na sezení. Všechno ale postupně, nechci tady ze sebe udělat nějakého gaunera. Je to o domluvě a budování dobrých vztahů. Já mám v hlavě milion nápadů, třeba jak tady budu dělat vinylové bazary nebo blešáky.

Jak jsou na tom vůbec české vinyly?
Já zas tak úplně nesleduji všechny velké vydavatele. Ale vím, že hodně dělají staré desky, třeba Čechomor nebo prostě věci, které byly populární a teď se je snaží oprášit. Když vydává nějaké velké české jméno, automaticky k tomu udělají i desku. Mladší to moc nedělají. Podle mě všichni chtějí, ale radši ty peníze dají jinam. Je to drahá záležitost. Proto je řešení kazeta, která je třeba desetkrát levnější. Když vydávali Himalayan Dalai Lama, prodal jsem jich hodně, dokonce i do Brna, odkud pochází.

Cédéčka jsou mrtvá a vrátily se kazety?
Desky kolísají pořád stejně. Teď je to trochu slabší, protože jejich cena šla hrozně nahoru. Mám trochu strach, aby to vydavatelé nepřepískli a lidi to ve finále neodradilo. Kdo dneska má na to, aby si každý měsíc za tisícovku koupil novou desku? Kazety jsou teď zase trendy, protože jsou levné a jsou fajn. Někdo mi dokonce říkal, že kazeta je nový vinyl. Ale na kazetách vychází spíše indie hudba, i když i větší společnosti začaly dělat menší náklady kazet. Třeba na podzim vyšla celá reedice REM nebo Bon Iver. Ale já nevím, najednou jsem hodně v centru a třeba se tady budou prodávat jiné věci.

Vlastně v tom úplně nejturističtějším.
Tady jich projde denně fakt milion, hodně jich skončí v Jezulátku, tak proč je nepřitáhnout i sem. Já jsem takový, že se přizpůsobím. Rád udělám během dne příjemnou atmosféru starším lidem a večer sem zase pozvu mladší na koncert. Ti, co si přijdou pro desku, se také určitě rádi zdrží.

Nebo lidi, co přijdou na výstavu. To musí být hrozně zajímavé, být součástí galerie…
Důležité je, aby vedení muzea pochopilo, o co nám jde, a aby se to tady celé osvěžilo. Impulzy můžou vycházet od nás i od muzea a vzájemně se tak můžeme dobře doplňovat. Tady na tomhle místě byla stejná kavárna, ale teď se udělal velký refresh. Možná se ale bude dělat další, záleží na zákaznících. Kolem je celkem málo normálních podniků. Je to tady samá turistická past a pivo za sedmdesát, to je odradí. Co lidé budou chtít, to můžou mít. Za ty roky jsem se naučil, že každý vinyl má svého kupce. ∞


Cafe Time Music
Karmelitská 2, Praha 1
otevřeno po—pá 10:00—18:00


autor: Jakub Béreš