Když si prohlížím nové kolekce z amerického módního obchodu Personnel of New York, které nejsou určeny primárně ženám nebo mužům, napadá mě, jestli je novým ideálem krásy člověk vypadající jako unisexuál.

Stále více se módní designéři uchylují k oversized oblečení, které není střiženo na žádnou konkrétní siluetu – velikost i pohlaví jsou univerzální. Ano, pro náš život by bylo možná jednodušší, kdybychom nebyli muži, ženy, hetero, homo, trans, bi, ale byli bychom uni. Protože to tak ale není, zdá se mi, že uni návrhy už nás příliš zaplavují. Základ slova – sex – z nich totiž úplně mizí.

Je unisex sexy?
Navíc je otázka, jestli unisex modely opravdu plní svou funkci. Respektive pokud model vychází z pánské módy, jako mikina nebo volné triko, není to problém, ale pokud designér navrhne šaty/tuniku pro muže, setká se většinou s nadšením pouze u pár gayů v umělecké bublině. U žen mají genderově nevyhraněné modely mnohem větší úspěch. Topy s volným střihem se před pár lety dostaly i do konfekce a je z nich běžná součást ženského šatníku. Přece jen je pohodlné nezatahovat břicho nebo na sobě v létě nemít přilepené propocené tílko.

Na druhou stranu, mužská averze k obřím košilím a šatům, do kterých se holky halí, je docela běžnou věcí. I tady je tedy potřeba brát lásku k oversized střihům s nadsázkou. Je fajn mít na sobě neforemné šaty, ale hodí se k nim vždy přidat nějaký vyloženě ženský prvek – krajku, průstřih, lehký materiál, holá ramena… možností je mnoho. Raději být sexy než unisexy.

Pokud mám zaplout do tuzemské nabídky, baví mě třeba Michaela Čapková, aktuálně studující na UMPRUM. Její „unisex“ kolekce „O“ z roku 2013 je totiž ve skutečnosti pořád věrná lidskému tělu. Spíš než aby mazala mužskou a ženskou sexualitu, zapracovává do modelů prvky obou.

Dobrým příkladem fungujících unisex svršků, které jsou navíc cenově v pohodě dostupné, je třeba česká značka Marshal Apparel, jež v loňském roce skvěle odhadla nástup sportovních prvků v minimalistickém designu. ∞