Jak se dostane nizozemský fotograf k vyrábění „východních“ bio limonád v Berlíně? Nedávno jsme se na to při návštěvě Prahy zeptali Jorise van Velzena, majitele značky Wostok.

Jak se stalo, že ses dostal k výrobě limonád v Berlíně?
Jsem původem z Holandska, ale v roce 1989, když se měnil režim v zemích východního bloku, jsem se sebral a odjel do tehdejšího Sovětského svazu. Jel jsem tam tenkrát jako fotograf pro noviny, ale nakonec jsem v Rusku zůstal dalších devatenáct let.

Po roce 89 jsem se stal v Rusku vlastně jedním z prvních komerčních fotografů a začal jsem fotit reklamy. Po mnoha letech v Moskvě jsem se ale rozhodl přestěhovat se do Berlína. Ten pro mě byl ideálním městem, protože se tam míchal západ s východem…

Pořád tam ale nikde nevidím, proč jsi začal vyrábět limonády…
Za ta léta v Rusku jsem ochutnal spoustu krajových specialit a věcí, které na západě neexistovaly, ale v Rusku byly velmi populární. Mým oblíbeným nápojem se stal „Bajkal“, což byla limonáda s výtažkem z borového jehličí. Rusové v 70. letech tuhle limonádu vytvořili jako východní alternativu k Pepsi Cole a byla trochu podobná československé Kofole. Potom, co jsem se přestěhoval do Berlína, jsem po čase na tuhle limonádu dostal chuť. A s překvapením jsem zjistil, že si ji nikde v Německu nekoupím.

Tak jsem si řekl, že bych mohl začít podobný produkt sám vyrábět. A ideálně ho ještě vylepšit.

A proč jsi tu limonádu nazval Wostok?
Byla v tom ta inspirace Ruskem, tak jsem si řekl, že by to mělo celé vypadat trochu sovětsky. Wostok znamená „východ“ a byl to zároveň název ruského vesmírného programu. Gagarin byl první muž ve vesmíru v raketě Wostok-1. Přišlo mi, že to je ideální název.

Momentálně ale Wostok není jen jedna limonáda, ale šest různých příchutí. Co tě k nim inspirovalo?
Když jsem vytvořil svojí první limonádu, došlo mi, že Wostok nikdy nebude mainstream a že budu muset vytvořit pár dalších příchutí, ideálně takových kombinací, na které by si nikdo jiný netroufnul. Takže dělám švestku s kardamomem nebo hrušku s rozmarýnem. Zní to bizarně, ale chutná to skvěle.

Tvoje limonády jsou k dostání jen ve skleněných lahvích. Jak složité to je v době, kdy se balí do plastu prakticky všechno?
Vyžaduje to docela hodně know-how a trvalo mi dlouho, než jsem vypiloval postup sycení limonád a našel správnou sodovkárnu, kde mi limonády vyrobí.
Naštěstí ale v Německu existuje docela silná tradice skleněných lahví a Němci jsou jedni z nejprogresivnějších ohledně ekologických balení a recyklace.

Takže plastová láhev nebude?
Ta mě nikdy ani nenapadla. Není to estetické a není to ekologické. A navíc to prostě vypadá blbě. Sklo má navíc jednu zásadní výhodu oproti plastovým lahvím. Je to jediný obal, který je hermetický…

A plast není?
Zkus nechat vedle plastové lahve s vodou např. zkažené vajíčko a uvidíš, že není. (smích)

Užíváš si po těch letech stále ještě Berlín?
Jasně. Miluju Kreuzberg, to je taková moje vesnice. Berlín, přes všechny změny za posledních pár let, je pořád hodně bohémský. Navíc mám rád, že každá čtvrť tam má úplně jiný charakter. Nejradši mám, že Berlín je sice metropole, ale vlastně je to takový slepenec malých čtvrtí, které mají svoje vlastní komunity, jež fungují téměř jako jednotlivé vesnice.

I když musím říct, že Praha má taky něco do sebe. º


Jorisovy limonády můžete ochutnat v široké síti kaváren a obchodů. Více informací najdete na biowostok.cz.


autor: Miroslav Valeš