Za posledních několik let se ukázalo, že pokud po otázce: „Kde jsou všechny ty skladatelky, producentky a manažerky?“ následuje skutečné hledání a zájem, výsledek je překvapivý. Berlínský festival CTM, který zviditelňuje okrajové žánry i marginalizované komunity, už nějakou dobu prezentuje poměrně vyrovnaný line-up i díky tomu, že na genderově nevyvážené line-upy začal upozorňovat feministický hudební kolektiv female:pressure.

Pro většinu ostatních festivalů je ale větší zastoupení hudebnic v jejich programu stále spíše představou z nějakého sci-fi románu. Nedospěli totiž stále k tomu, co doporučovala všem zakladatelka kolektivu Through My Speakers, DJka Sarah Farina: uvědomění svých privilegií a snaze o decentralizaci moci. I ona byla jednou z prezentujících celodenního programu, který v rámci CTM kurátoroval feministický kolektiv Salt+Sass. Debatujícími a prezentujícími byly organizátorky, iniciátorky, mluvčí, nejrůznější hybatelky scény od Coral Foxworth, zakladatelky velmi mladého kolektivu Sister, až po zkušené profesionálky Pamelu Schobess, majitelku klubu Gretchen, nebo ředitelku magazínu Gonzo Ruth Timmermans. Mluvilo se o zkušenostech, vizích i důležitosti mentoringu a vzorů i tzv. safe spaces, reálných či virtuálních prostředí, kde se hudebnice a nebinární osoby mohou svobodně projevovat bez strachu, ostychu i bez sexistických a misogynních komentářů. V publiku sedělo především mnoho dalších aktivních a vlivných žen, jako třeba Mo Loschelder, kurátorka festivalu Heroines of Sound a agentka mnoha výrazných hudebnic jako je Pan Daijing nebo Lucrecia Dalt, a Electric Indigo, která založila první sítě hudebnic na elektronické scéně s názvem female:pressure už před téměř dvaceti lety.

Přirozeně navazovat kontakty
V následném rozhovoru, který jsme vedly po skončení programu, vyjádřila Mo spokojenost nad vlivem této iniciativy. „I díky Electric Indigo a její iniciativě female:pressure se to na elektronické scéně zlepšilo hlavně co se týče networkingu, navazování kontaktů. Ženy tak začaly používat nástroj, který muži používali už dávno. A muži si někdy ani nejsou vědomí, jak vytvářejí sítě vztahů. Díky tomu pak vzniká skoro až jakási armáda.“ Mo Loschelder tak pojmenovala něco, čemu se často říká také „boys club“, síť mužů pak logicky vytváří program z umělců jim blízkých a ženy se tam často objevují jen okrajově. Na tento fakt upozornila projektem FACTS právě Electric Indigo a female:pressure. Průzkum programu festivalů ukázal na silně genderově nevyvážené prostředí, kterým stále z větší části hudební průmysl je. „Ti hodní kluci (pozn. CTM) se nejdřív cítí dotčeni a pak se pomalu přizpůsobí, ale ty zlé prostě žádná kritika nezajímá. Na řadu festivalů bylo v minulosti poukazováno naším projektem FACTs, genderová nevyváženost u nich byla zjevná a podíl žen, které na nich vystupovaly, byl velmi nízký. A snažily se tyto festivaly něco změnit? Moc ne, nemyslím si. Festivaly, které mají hlavně komerční zájem, ne ten kulturní, těm je to prostě jedno,“ dodává Electric Indigo k dopadu průzkumu FACTS. Upozorňuje ale také na to, že nerovnosti si začíná všímat i mnoho mužů, což před deseti nebo dvaceti lety nebylo normální: „Tehdy bylo normou, že program techno akce tvořili pouze muži běloši od 25 do 35 let, dnes už např. DJ Objekt vyžaduje na line-upu festivalů, které ho zvou, určité procento žen. Z toho máme samozřejmě radost, ale není tu mnoho takových.“ Mo Loschelder považuje za podstatné, aby se sami muži nebáli označovat za feministy: „Řada mužů se už považuje za feministy nebo jimi skutečně jsou, ale někdy se tím neodvažují veřejně prezentovat. My ženy i muži bychom měli společně zapracovat na tom veřejném projevování názorů. Mnoho umělců si všímá, že na line-upu nejsou ženy, ale třeba se neodvažují to komentovat veřejně. Pokud bychom o tom více mluvili, znamenalo by to velký pokrok.“ Electric Indigo nakonec upozorňuje, abychom stále kriticky přemýšleli nad tím, čeho vlastně chceme feministickými iniciativami dosáhnout: „Nedávno jsme diskutovaly o tom, co znamená ten rovný díl, který bychom měly požadovat. Některé ženy by řekly, že je to samozřejmě padesát procent, ale já si myslím, že je to ošemetné, protože tím bychom upevňovali ten binární pohled na pohlaví, který dnes už není aktuální.“ A byla to právě nejen feministická agenda, ale i značná schopnost sebereflexe a inkluze, která spojovala většinu účastnic programu toho dne a která mnoha organizátorům a vlivným představitelům hudebního průmyslu chybí. ∞


text: Mary C
Autorka je moderátorkou Radia Wave, hudební selektorkou a badatelkou, kulturní aktivátorkou.