Gangaanai Ganbaatar, pocházející z Mongolska, říká o svém školním projektu: „Dostanete-li se do nesnází, rozbijte sklo a čtěte.“ Po studiích v USA se vydala na doporučení svého známého do Prahy, kde nyní studuje umělecký program na Prague College se zaměřením na interaktivní média. Pro svůj aktuální školní projekt, ve kterém se zaměřuje na podporu umělkyň, sbírá zkušenosti a názory hudebnic na elektronické scéně, podobně jako to kdysi udělala Tara Rodgers v případě knihy Pink Noises, a postupně vytváří esej, která má být takovým inspirativním průvodcem pro DJky a producentky s názvem Feministický návod na přežití v elektronickém hudebním průmyslu.

Gangaanai je sama DJkou a její vkus se zrovna neshoduje s žebříčky hitparád, i proto se jí nabídky na hraní v Mongolsku zrovna nehrnuly. „Upřímně, ze začátku jsem váhala, zda s tím vůbec začít. Hudbu miluji a považuji se za vášnivou feministku, ale měla jsem pocit, že bych tímto projektem jen opakovala, co už bylo mnohokrát diskutováno, bála jsem se, že to do diskuze nic hodnotného nepřinese. Ale jakmile jsem se o tom začala s lidmi bavit, došlo mi, že to, co se mi zdá zjevné, jiní lidé třeba vůbec nevnímají a vůbec nevědí, že sexismus stále existuje i v oblasti elektronické hudby.“ I ona se setkala s názorem, že DJing není pro holky a že to podstatné na jejím vystoupení je hlavně to, co si obleče na sebe, protože se na ni publikum přišlo hlavně podívat, a hudbu, kterou hraje, stejně nikdo nebude poslouchat. Dodává ale, že chápe, pokud měl někdo strach o její bezpečí, protože pracovat v noci v klubech může být někdy opravdu nebezpečné. „V Ulánbáataru se to ale od té doby zlepšilo. DJek je víc a jsou i více respektované. Pořád je ale před námi dlouhá cesta. V současné době se u nás probírají hlavně témata, jako je korupce, chudoba nebo znečištění životního prostředí, a diskuze týkající se genderu a genderové rovnosti se ve společenské debatě ještě zdaleka nedostaly na řadu.“

Komunita jako možnost opory
Pro společenskou změnu v této oblasti považuje Gangaanai za důležité i budování komunity, která může být ženám oporou, ať se chtějí věnovat čemukoliv. A už jen děláním rozhovorů s hudebnicemi pro svou práci něčemu takovému také pomáhá. Je si ale zároveň vědoma, že ne všechny ženy se v hudebním průmyslu se sexismem setkají. „Některé říkají, že neměly nikdy žádný problém, jiné zas mluví o řadě případů obtěžování a diskriminace. Tento projekt by tedy měl být inspirací pro ženy a dívky, které v hudebním průmyslu začínají, ale i pro ženy, které se poprvé ocitly v situaci, kdy jim fakt, že jsou ženy, způsobil problémy.“ A dodává také, že téma rovnosti pohlaví se samozřejmě týká nás všech. „Většinou se soustředíme na jednu stranu rovnosti, ženy. Radíme jim, že mají dělat to a pak zas támhleto, ale já myslím, že je velmi důležité vzdělávat i muže a jako všechny sociální změny, chce to čas. Mladší generaci bychom tedy měli učit, že gender je pouze sociální konstrukt, a že na to co chceme dělat a co můžeme a nemůžeme cítit by naše příslušnost k určitému pohlaví neměla mít vliv.“

Gender je pouze sociální konstrukt
Gangaanai se prý DJingu už asi nebude věnovat na plný úvazek, považuje nyní za důležitý hlavně svůj školní projekt, jehož první část snad ještě do léta zveřejní. Se svými přáteli zároveň pokračuje v dalších kulturních projektech, například v pořádání výstav v Dark Matter Gallery, která nyní nemá pevné místo a bude pořádat pop-up výstavy, podílí se také na projektu mapyblog.com určeném čínsky mluvícím turistům v Praze, a už se nenechá znejistit: „Nyní už chápu, že ať už se rozhodnu zůstat u čehokoliv, mám sílu nastartovat diskuzi, změnit běh věcí a hlavně věnovat se tomu bez ohledu jak velký nebo malý ten projekt bude.“ ∞


text: Mary C
Autorka je moderátorkou Radia Wave, hudební selektorkou a badatelkou, kulturní aktivátorkou.