Sedmnáctého května oslavujeme Mezinárodní den boje proti homofobii a transfobii (IDAHOT), jenž má v České republice teprve desetiletou tradici. Jaká je vlastně současná situace u nás? A co znamená ta záplava nových slov proudících k nám ze zahraničí?

Za posledních několik let se ukázalo, že pokud po otázce: „Kde jsou všechny ty skladatelky, producentky a manažerky?“ následuje skutečné hledání a zájem, výsledek je překvapivý. Berlínský festival CTM, který zviditelňuje okrajové žánry i marginalizované komunity, už nějakou dobu prezentuje poměrně vyrovnaný line-up i díky tomu, že na genderově nevyvážené line-upy začal upozorňovat feministický hudební kolektiv female:pressure.

Gangaanai Ganbaatar, pocházející z Mongolska, říká o svém školním projektu: „Dostanete-li se do nesnází, rozbijte sklo a čtěte.“ Po studiích v USA se vydala na doporučení svého známého do Prahy, kde nyní studuje umělecký program na Prague College se zaměřením na interaktivní média. Pro svůj aktuální školní projekt, ve kterém se zaměřuje na podporu umělkyň, sbírá zkušenosti a názory hudebnic na elektronické scéně, podobně jako to kdysi udělala Tara Rodgers v případě knihy Pink Noises, a postupně vytváří esej, která má být takovým inspirativním průvodcem pro DJky a producentky s názvem Feministický návod na přežití v elektronickém hudebním průmyslu.

V prvé řadě, v prvé vřavě jsme lidi. Nebo bychom měli být. Ne jen zvířata. Sex spadá někam do průsečíku těch dvou sfér, člověku tak vlastních. Je duchovní i fyzický, pudový i mystický. V prvé vřavě by mezi mužem a ženou o sex jít nemělo. Sex je ego, které můžeme zahlédnout jen koutkem oka na horizontu vědomí života, a to jen když to vůbec nemáme v plánu.

Feminismus. Pojem často skloňovaný a ještě častěji špatně. Ačkoli žijeme v genderově mnohem vyváženější společnosti než dříve, stále se role muže a ženy v praxi příliš nezměnila. Ženy se naučily přehlížet své skutečné identity plné tužeb a snů, aby zastaly místo po boku muže, toho takzvaně silnějšího, který jde za svým cílem přirozeně, jako šel lovec za svou kořistí.

Práce v erotickém průmyslu je stále vnímána vulgárně. Doposud nebylo mnoho pozornosti věnováno autorům, kteří ji okusili a inspirovala je. Jakým způsobem své zkušenosti reflektují v tvorbě a čím se liší pohled mužský od ženského?

Gender je otevřeným a otevíraným tématem. Společnost rozdílnosti mezi muži a ženami reflektuje už poměrně aktivně a systematicky. Přesto jsou ale nějaké pojmy stále palčivé a ne zcela dobře uchopené.

Potkávám se s neobyčejně vysokou ženou, zvláštní, elegantní, avšak s patrným mužským čímsi… Michelle Adlerová má perfektní manikúru, doplňky a černý kožich. Michelle je transsexuálka.

Čtení o ženách, ale nejen pro ně – to je devíza aktuálního čísla. Ne, z Kulturní Pecky se nestává feministický časopis, zůstává stále genderově vyvážená (i proto bude jedno z následujících čísel věnováno mužům).

Vždycky, když jsem někde četla nebo slyšela slova „lesbian, gay, bisexual, transgender“ zarazilo mě, proč se lidé tak silně identifikují na základě sexuální identity, která je výsostně intimní a během lidského života vysoce proměnlivá.