„Umělec na sms / Silvie Milková. Pošli sms. Zavolám ti. Hovor je na můj účet. 10 minut se můžeme bavit, o čem budeš chtít.“ Taková výzva na stránkách Galerie NF mě tedy doopravdy zaujala a chtěla jsem vědět, co se za tím skrývá. Že by jedna z uměleckých manipulací? A tak jsem jednoduše poslala SMS…

… Silvie Milková zavolala zpět téměř okamžitě.

Co vás vlastně vedlo k takovému projektu?
Myslím, ze mezi uměním, umělci a diváky je v současné době velká propast. Z vlastní zkušenosti od přátel, kteří se nevěnují žádnému vizuálnímu umění, vím, že ho často vnímají jako nesrozumitelné – příliš intelektuální. V galerii při vernisáži by ale nikdo z nich neměl odvahu jít za autorem a promluvit s ním. To je jeden z podnětů k realizaci mého projektu – komunikace mezi autorem a divákem. Komunikace anonymní s možností ji kdykoli ukončit.

Umělec na SMS / Silvie Milková
9. 7.–2. 9.
Více na www.gnf.wz.cz.



Jste si ale vědoma rizika, že může zavolat opravdu kdokoli – i ten, kdo si nebude chtít povídat jen o umění, ale třeba i osobních věcech.
Samozřejmě taky, proč ne. Jestli má někdo chuť mluvit o něčem jiném, tak proč si o tom nepopovídat. Pokud by někdo volal s perverzními otázkami, nebo kdyby se chtěl bavit na nějaká sexuální témata, jsem tomu otevřená. Může mi i sprostě vynadat – to je mi jedno. Já dávám každému 10 minut. Jak je spolu strávíme, je na něm.

A ozval se vám už někdo?
Byla jste čtvrtá. Všechny předešlé jsem znala, tak doufám, že ještě někdo zavolá.

Hledání zpětné vazby

Zabýváte se fotografií, ale tento projekt i řada dalších vašich počinů spadá spíše do konceptuálního umění.
Zajímají mě různé formy uměleckého vyjádření, třeba i performance. Ty jsem doposud většinou dávala dohromady s Veronikou Daňhelovou. Je to jeden ze způsobů, jak svou činnost oživit, jak získat přímou odezvu, kterou při videoartu nebo fotografii nemáte šanci dostat.

Silvie Milková (* 1976)
Vystudovala fotografii na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, kde dnes také žije a tvoří. Absolvovala studijní pobyty v USA a ve Finsku. Od roku 2009 provozuje s Veronikou Daňhelovou nezávislý výstavní prostor Vitrínky v Ústí a publikuje v časopisu Fotograf.


Veronika Daňhelová (* 1984)
Studuje fotografii na Fakultě umění a designu na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. Mimo fotografii se věnuje také videoartu a performanci. Je členkou uaperformance a spolu se Silvií Milkovou provozují galerii Vitrínky.



Jak dlouho se konceptuálním uměním zabýváte?
Nemám pocit, že se nějak souvisle zabývám konceptuálním uměním.

Jaké vaše projekty jsou nejzajímavější?
Ty, které ještě nejsou dokončené.

A co vás vedlo k fotografii?
Když mi bylo asi 12 let, mým snem bylo stát se filmovou režisérkou. Nakonec jsem se ale na režii na FAMU ani nepřihlásila. Podmínkou bylo natočit a přinést film – což bylo v době, kdy videokamery nebo digitální kamery nebyly tak běžné jako dnes. Takže jsem se ve finále přihlásila na fotografii, protože mi přišla blízká.

Preferujete spíše digitální nebo analogovou fotografii?
Musím říct, že já osobně raději fotím na film, ale to je zase z jiných důvodů. Fotografie je pro mě víc o přemýšlení. Spíš se rozmyslíte, než tu spoušť zmáčknete, když máte jen omezený počet políček.

Máte nějaké vzory v historii fotografie? Nebo někoho, kdo vás ovlivnil?
Já myslím, že by to bylo asi zavádějící, kdybych někoho takového jmenovala, protože v určitých etapách to může být někdo jiný. Kdybych ale měla aspoň jednu takovou osobu vybrat, tak to byl Pavel Baňka, u kterého jsem vystudovala.

Proč právě Pavel Baňka?
Pro jeho otevřenost.

Zrod Galerie NF

Působíte i jako kurátorka. Co vás k tomu přivedlo a na jaké projekty se zaměřujete?
Já bych se nenazvala kurátorkou, ale spíš organizátorkou nebo provozovatelem. Byla to v podstatě trochu náhoda a takový starodávný příběh. Jednou jsme s Veronikou Daňhelovou dělaly akci v Armaturce, když to ještě nebyla Galerie Emila Filly. Hledaly jsme tehdy nějaký veřejný prostor. Šly jsme kolem vitrínek, které se nám zalíbily. Strašně dlouho jsme sháněly, komu patří, až jsme našly majitele autoservisu a ten nám ony vitrínky půjčil. Celé se to pak rozjelo natolik, že se tam začaly pořádat výstavy. Nebyl to tedy nějaký záměr hrát si na kurátora. Spíš se to samo seběhlo.

Galerie NF
Nová nezávislá galerie v Ústí nad Labem. Prostor galerie se nachází ve sklepním traktu činžovního domu v blízkosti městského centra i nově budovaného univerzitního kampusu. Otevření nového galerijního prostoru v Ústí nad Labem reflektuje poněkud monopolní situaci v oblasti zdejšího výstavního provozu. Narušení prověřených a posvěcených stereotypů, snaha eliminovat kurátorský aspekt v provozu současného výtvarného umění, důraz na minimalizaci vedlejších provozních nákladů spojených s realizací výstav – to jsou hlavní charakteristiky Galerie NF, která se snaží rovněž naplnit požadavky po nezávislém prostoru umožňujícím realizovat komorní autorské projekty.

Zásadní rys Galerie NF spočívá v koncepci výstavního programu, který není konkrétně definován a bude výsledkem komunikace mezi jednotlivými zainteresovanými umělci. Každý vystavující umělec osloví dalšího, koho si sám vybere pro prezentaci, předá pomyslnou štafetu a také informaci o tomto novém prostoru. Princip náhody i posloupnosti generuje aktivní komunikační platformu, která není závislá na základní tezi nebo speciálním kurátorském zaměření. Webové stránky galerie www.gnf.wz.cz.



Zpracováváte tedy spíš náhodná témata?
Rozhodně nemám žádné kurátorské ambice. Až mě někdy napadá, že je spousta zajímavých lidí, kteří nejsou tak průbojní, nejsou prvoplánově zajímaví a viditelní a že je třeba jim dát prostor. A navíc si myslím, že je chyba, že se v současné době umění bere jako zábava, jako byznys, jako nějaká „image“.

A jak se díváte na funkci kurátora – měl by to být umělec, nebo kunsthistorik?
V Čechách si lidé pletou pojem kurátor s někým, kdo pracuje v galerii. Kurátor je od slova kuratorium, což je opečovávání. Je to ten, kdo se o umělce stará. To neznamená jen, že pošle pozvánky nebo vybere pár umělců k určitému tématu. Náplň práce kurátora je daleko širší a v mnoha věcech mnohem důležitější. V tomto smyslu se já za kurátorku nemohu nikdy považovat. Pro mě to je zábava, nenabízím služby a to, co by kurátor měl splňovat. Nedělám mediální propagaci, nesháním peníze na výstavy.

Kdo by měl ale podle vás výstavy organizovat? Podle zavedeného vzorce se tohoto úkolu spíš zhostí kunsthistorik, ale mnohokrát jsem již viděla výstavu, kterou pořádal umělec…
Ať si je organizuje, kdo chce, třeba prodavačka z večerky. Ale ať je aspoň trochu rozmanitá a nejedná se pouze o 20 ověřených autorů stále dokola.