Zdánlivě děsivá a temná díla sochaře a grafika Marka Škubala zaplnila v pražských Holešovicích Trafo Gallery. Výstava s názvem Nelidské / Inhuman zahrnuje dva cykly z jeho současné tvorby. První sochařský Nefertiti now a druhý grafický Bůh odporných věcí.

Nefertiti now představuje sérii pěti ženských bust. V nich se Marek Škubal snaží nalézt a zachytit, jaký je podle něj současný ideál krásy. Avšak oproti egyptské královně Nefertiti, která je považována za jednu z nejkrásnějších žen historie, portrétní busty Škubala ukazují krásu trochu z jiného, nekonvenčního, pohledu. Busty představují pět umělkyň, které tradiční symboliku krásy svým zjevem narušují. Patří mezi ně goth hudebnice jedné z nejtvrdších kapel Sopor Aeternus & the Ensemble of Shadows Anna Varney, která se původně narodila jako muž a nyní se identifikuje jako transgendovaná žena. Dále cyklus doplňují jihoafrická extravagantní rapperka Yolandi Visser, kontroverzní hudebnice Araney Peel, modelka trpící genetickou poruchou Melanie Gaydos a bodyartová umělkyně María José Christerna, známá také jako Vampire Woman. „Důležitá je i formální stránka série. Snažím se o způsob zobrazení, který odkazuje ke klasickým dílům minulosti. To může být na jednu stranu chápáno jako určitý kontrast k extrémní vizualitě zobrazených, na straně druhé je ale posouvá do jisté nadčasovosti, posiluje jejich status kanonického idolu,“ vysvětluje umělec.


Druhá, rozsáhlejší část výstavy zahrnuje cyklus miniaturních, precizních grafik s názvem Bůh odporných věcí. Jejich hlavním znakem a symbolem je červ a jeho různé červovité podoby. V tomto případě je ideovým, nikoli formálním východiskem. „V rámci ikonografie, kterou jsem si v obrazech vybudoval postupem let, kdy mou prací tento motiv různými způsoby prostupuje, chápu červa též jako symbol zárodečného života, příslib přerodu v rovině fyzické i duchovní, pokračování v jiné formě existence,“ vysvětluje autor. V tomto cyklu využil techniky tzv. scratchboardu neboli škrábané kresby, která neumožňuje jakékoli opravy. Všechny jsou tedy tvořeny skalpelem a vyrytá linie je tak definitivní. Vzniká negativ, který nepřidává žádné stíny.

Z počátku se může výstava i díla zdát monochromní. Jde o čistou, minimalistickou instalaci, díky které z pohledu zblízka vynikne každý precizně vyškrábaný detail. Ten není tak ničím rušen, což bylo záměrem kurátorky i umělce. Každý tak může bez rušivých elementů zkoumat jednotlivé části kresby skalpelem a brzy pozná, jak je každá grafika excelentním, dynamickým dílem. Na první pohled může expozice vypadat, že si ji lze prohlédnout během pár minut. Ale na ten druhý je zjevné, že na každou grafiku by se dalo dívat opravdu hodně dlouho. V Trafo Gallery může divák spatřit dva různorodé umělecké přístupy Marka Škubala, dvě formy umění a zároveň si užít jejich vzájemnou, zdánlivě monochrómní, souhru do 17. června.

Marek Škubal (* 1986)
Absolvent pražské AVU. Dlouhodobě se zabývá zdánlivě nesourodými technikami umění – sochou a grafikou. V dílech se snaží systematicky hledat odpověď na otázky týkající se vymezení či vzdálení vůči ideji antropocentrismu a jeho hodnotových i vizuálních měřítek, například se svým cyklem Nefertiti now odpovídá svým pohledem na ideál krásy. Jeho díla jsou propojena s ritualizovaným chováním, hudbou a literaturou.



Spolu s vaší tvorbou jsou často zmiňované pojmy jako bizarní, temné nebo děsivé. Já ve vaší práci vidím spíše meditativní stránku, uvolnění. Obrazy se mi dostávají pod kůži a znásobují otázky, co se mi při pohledu na ně honí v hlavě. Jak byste svou tvorbu popsal?
Mé kresby mohou možná na první pohled působit hrůzostrašně, je to však děsivost pramenící z odlišnosti, z neznáma. Podstatou mých posledních cyklů není děsivost, ale snaha dotknout se ve své práci něčeho, co přesahuje člověka, jeho hodnoty a vnímání. Vytvářím v podstatě ikonografický kánon své osobní mytologie, panteon božstev, či možná jediného božstva v mnoha projevech. Mé kresby mají (alespoň pro mne) sakrální charakter.

Mystika, náboženství a symbolika se ve vašich dílech dost prolínají. Jak moc tato témata ovlivňují vaši tvorbu a váš život?
Samozřejmě se v mé práci nutně projevují mé osobní názory a postoje. Tvorba je integrální součást mého života, dokonce možná ta nejpodstatnější, jíž mnohé další podřizuji. Pochopitelně nechci a nemohu detailně rozebírat symboliku svých prací, je to velmi osobní. Vše ale má svůj důvod a je s mým životem přímo provázáno. Když spojuji červa jako jednu z nejnižších bytostí s Bodhisattvou coby bytostí nejvyšší, vzniká tak symbol pro život ve všech jeho podobách, s univerzální hodnotou. Odtud je krůček například k mému 25 let trvajícímu vegetariánství. To divák neví, nemůže a ani nepotřebuje vědět, přesto doufám, že určitá spiritualita je pro něj z obrazu pocítitelná.

Kde čerpáte inspiraci a jakou roli hrají náboženství a rituály při vašem tvoření? Odkazuji se na váš text, kdy píšete: „Těch pět let klauzury pro mě bylo rituálem…“
Co se inspirace týče, záleží na typu práce. Zatímco u soch – portrétů cíleně promýšlím, koho a jak zobrazit, z jakého důvodu a s jakým účelem, u kreseb je inspirace vždy přímá, obraz přichází odněkud z hlubin jako celek, který následně zaznamenám. Tomu odpovídá i zvolená technika scratchboardu (škrábané kresby), která neumožňuje jakékoli opravy či změny a každá skalpelem vyrytá linie je definitivní. Proces kresby je také mnohem ztišenější a ritualizovanější.

Jak probíhá vaše tvorba? Například na Bohu odporných věcech jste pracoval po pět let svého života. Podle vás je tato činnost rituálem, nekončící meditací, iniciačním prožitkem.
Ano, speciálně cyklus Bůh odporných věcí byl pro mě skutečně „nekončící meditací“. Vzhledem ke zvolené technice je nezbytně nutné absolutní soustředění, stav, během něhož přestává okolí existovat. Na kresbách pracuji téměř výhradně v noci, kdy je mnohem méně rušivých vlivů a i okolní tma pomůže lépe se koncentrovat. V tom samozřejmě hodně pomáhá i hudba, žánry střídám dle aktuálního rozpoložení. Práci přerušuji ve chvíli, kdy cítím, že polevuje soustředění. Někdy po pár hodinách, jindy se svítáním…

Jak postupujete při tvorbě soch a při kresbě a grafice? Jsou to různorodé činnosti, které se ve vašem pojetí ale doplňují. Vnímáte je jako dva protipóly, nebo naopak doplňující se formy?
Sochařskou tvorbu a kresbu vnímám jako spojité nádoby, zkušenost z jednoho média se vždy pozitivně promítne do druhého. Většinou pracuji souběžně v obou, cykly Bůh odporných věcí a Nefertiti now vznikaly nějakou dobu paralelně. Ideální den je pro mě ten, kdy během dne mohu v ateliéru modelovat a s příchodem noci se chopím skalpelu. To je absolutní štěstí… ∞


Marek Škubal – Nelidské / Inhuman
Trafo Gallery (Pražská tržnice, Hala 14, Bubenské nábřeží 13, Praha 7)
11. 5.—17. 6. • vstup zdarma