Téměř pětiměsíční pozornost v hlavním výstavním prostoru Centra pro současné umění DOX získalo dvanáct fotografů světového významu. Ta jejich se skrze fotoaparát poutá k Izraeli a Západnímu břehu Jordánu.

Až do 2. března 2015 představuje DOX ambiciózní výstavní projekt This Place, který hovoří jazykem fotografie a dvanáctkrát sděluje pocity a dojmy z místa, které je skrze prizma Evropana ne příliš pochopitelné. Izrael jako jedno z nejzajímavějších a zároveň nejdiskutovanějších míst na planetě, kde většinu obyvatelstva tvoří Židé a je tedy jediným židovským státem na světě, si vybral fotograf Frédéric Brenner, aby už v roce 2006 incioval projekt This Place. Ke zkoumání této oblasti z hlediska geografie, kultury, společnosti nebo každodenního života a současné konfliktní situace skrze fotografický objektiv přizval jedenáct umělců s rozdílnými přístupy, ale společným zájmem – vypovědět skrze subjektivní vizuální pojetí o zkušenosti, kterou tato země v autorech zanechala. Kurátorka výstavy Charlotte Cotton, uznávaná ve svém oboru v mezinárodním kontextu a bývalá ředitelka oddělení fotografie v LACMA, učinila každého z účastníků projektu autonomním průvodcem po této oblasti.


Citlivá preciznost
Josef Koudelka zvolil panoramatickou výtvarnou cestu s precizním komponováním předvedenou v podobě rozkládací knihy, která je prezentována na dlouhém panelu pomyslně rozdělujícím galerii a metaforicky tak odkazujícím ke zdi jako k jednomu z nejtypičtějších symbolů izraelské svrchovanosti a izraelsko-palestinského konfliktu. Koudelka je tak v projektu jediný autor českého občanství a zároveň světového fotografického jména, které potvrzuje nejen jeho členství v proslulé agentuře Magnum Photos. Skrze monochromní nalezená zátiší souboru Wall zachycuje sedmisetkilometrovou zeď vystavěnou Izraelem na Západním břehu Jordánu. Kompoziční i tonální pregnance každého záběru je možné shlédnout opětovně v podobě projekce jednotlivých fotografií knihy Wall v prvním patře galerie. Koudelkovo pojetí This Place je pro mě jedním z nejcitlivějších autorských zpracování se silnou výpovědní hodnotou, které je zároveň koncepčně ucelené. Koudelka se nesnaží zachycovat úderné momenty, ale nachází v kontroverzním prostředí zákoutí harmonicky výtvarná, přestože tvořená autentickými zneklidňujícími prvky vyvolávajícími úzkost, strach a nepokoj.

Vizuální poezii ve velkoformátovém pojetí přináší na korejském morušovém papíře fotografka Jungjin Lee. Její monochromatická zátiší meditativního charakteru s viditelným citem ke krajině a umem ji stejně citlivým způsobem předat divákovi rozvíjí černobílou sekci projektu This Place. Snímky Jungjin Lee, jejichž fotografická vizualita je uchovává bez časového kontextu, prostupuje soucit s nalezenou krajinou a zároveň pokora k její aktuální podobě. Nádherné obrazy bolavé krajiny.

Odlišný postoj k nalézání zátiší zastal Martin Kollar. Skrze práci s barevnou fotografií zobrazil scény, jež se zdají být pro účel zachycení fiktivně vykonstruované. Zátiší s barely v Kollarově výseku reality působí aranžovaně, že až vzbuzují údiv nad citlivostí vidět „za scénu“, kterou z reality vysekl a ohraničil ji jako autonomní celek vytržený z kontextu a přesto s autentickou výpovědní hodnotou. Ve svých snímcích se vztahuje k nalezeným zátiším, jež reflektují sociálně-politické momenty. Svůj soubor kombinuje i s dokumentárními chvílemi zobrazujícími syrové okamžiky s příměsí absurdity, které opět nutí k zamyšlení a zkoumání souvislostí. Celý soubor je v jemném tonálním a výtvarném řešení kontrastní vůči svému sdělení, jež může na první pohled působit odlehčeně a primárně výtvarně. Kollár sděluje tvrdost až v druhém plánu za výtvarným uchopením záběrů.

Rozmanitost pohledů
Dalších devět autorů rozšířilo projekt svým rukopisem nejen do hloubky, ale i do barvy. Stephen Shore, známý dokumentováním civilních scén zejména americké a kanadské krajiny, který se svým reportážním tématům začal jako jedním z prvních věnovat v barevném pojetí. Jeff Wall, jenž plní světové výstavní prostory velkoformátovými zvětšeninami s momenty jakoby vytrženými z dlouhých vyprávění a nutícími k hledání příběhu před a po momentu, jako rafinovaný režisér divákovi vybral ke zkoumání další takový. Thomas Struth, který pro This Place mísí rodinné stylizované portréty s dokumentováním celků prostředí s důrazem na mnohost jednotlivostí a s akcentováním různorodé tvarové i obsahové struktury vybraného záběru. Dokumentárně, na černobílý materiál ohraničený do čtverce, ucelila pětiměsíční cestování souborem THEM Rosalind Fox Solomon. Divákovi zprostředkovává civilní momenty života s nedbalou kompozicí, aby mu poskytla co nejpřímější pohled na autentické momenty bez subjektivního zabarvení svého pohledu na situaci. Sugestivně zachycuje reálné chvíle archivované ve stupních šedi.

Očekávaný výsledek
Nedá se srovnávat, které pojetí tématu více či méně splňuje očekávání, protože žádné očekávání z mé strany kvůli tak velkým fotografickým jménům raději nebylo. Každý z vybraných fotografů je osobností, jež svým rukopisem otiskla vlastní odpověď na otázku Izraele a Západního břehu Jordánu. Práce všech dvanácti fotografů se jako celek dá bezpochyby shrnout jako dotažená a precizní; instalace a kvalita printů vše jen podtrhuje. Výběr těchto konkrétních autorů přinesl neoddiskutovatelně jistotu jak co do kvality jejich práce, tak i z hlediska marketingu výstavy. Jsem ráda, že světová premiéra mezinárodní putovní výstavy mohla začít v Čechách. Stále ale polemizuji, jestli už jsme pro tak ambiciózní projekt v našem výstavním kontextu dospěli, když pochybnost sdělíme přehnaně dlouhým časovým horizontem trvání výstavy. º


This Place
Centrum současného umění DOX (Poupětova 1, Praha 7)
24. 10.—2. 3.