Daniela Baráčková a Jana Kapelová v nekomerčních galeriích v Brně: čerstvě naplněné mateřství a zažívání nové sociální role vybízí nejen k pohledům na rodinné tradice a k prověřování hodnot, ale vyvolalo v uměleckém cítění autorek impulsy, které přetavily do estetizovaného poselství.

Daniela Baráčková propojuje výtvarné umění potomků se svým myšlenkovým a uměleckým světem. Na její výstavě „Nebezpečné zábradlíčko“ v galerii Strom jsou tak k vidění zvětšeniny dětských čmáranic v podobě samolepek na radiátorech, kresby hraček, stavebnic, oblečků, vhledy do divadélek a zákoutí. Pokus uspořádat tento chaos tvůrčího dětského světa fixací v autorčiných malbách a kresbách a následně instalačním gestem do ucelených cyklů ve třech sálech galerie je viditelný. Hledání řádu má snad napomoci i rozverný objekt Zábradlíčka z pěti nahnutých sloupků s prověšenými oblouky silných lan, jaké známe z muzeí: zábradlí jako metafora usměrňování, restrikce, řádu, zábrany, abychom nevkročili, kam nemáme, abychom nepřepadli, kam nepatříme. Zároveň jsou různobarevná lana a vykloubené sloupky výrazem poznání, že svět se spořádanosti vymyká. Entropie dětského pokoje, replikovaná záznamem dětských intervencí do domácího prostoru, je při vší empatii a toleranci malířky zneklidňujícím prvkem. Estetizace chaosu je pro ni živým inspiračním pramenem. Jako by umělkyně v návaznosti na novou roli zkoušela nové cesty. Jako by chtěla předvést všechny výrazové prostředky: je tu minuciózní kresba fixem, hyperrealistická malba naproti jásavé barevnosti velkých pláten, je tu hra s iluzívností i experimenty á la streetartové nálepky. Hravý je i ústřední objekt parodizující přenosné lanové plůtky a galerijní zábradlíčka. Je tu videoart, bez komentáře pouhá subjektivní, těžkopádná hříčka na kouzelníka. Kromě té je vše řemeslně adekvátní – ale jako celek spíše rozpačité. Zážitku z výstavy dominuje dojem roztěkanosti a nahodilosti. Hledat poznání v tom, že kreativita je v každém věku neusměrnitelná, v umělecké galerii neobstojí.

Jana Kapelová, autorka tří didaktizujících videí v Galerii OFF/FORMAT na výstavě „Situace se mění, aniž nastala“ jako by znovu prožívala dětská traumata a za pomoci odborné psychologické, filozofické a pedagogické literatury hledala cesty k jejich odblokování a rozpuštění. Obrazové eseje J. Kapelové lze vnímat jako svého druhu autoterapii, která navíc vnímavému posluchači nese poučení, čeho by se v roli vychovatele měl vyvarovat, a vnímavému diváku předkládá vizuální metaforu stavu společnosti a člověka v ní. Kapelová prochází v kruzích neutěšenou sídlištní krajinou, mezi posprejovanými betonovými zídkami, v zarostlých zákoutích, hluboce ohnutá se plíží v rozsáhlých klecích na popelnice a monotónním hlasem předčítá referáty o důsledcích dětského pláče, dudlíků, omezování přirozené hravosti a tvořivosti, o školském systému apod. Nevzrušeně vyjmenovává projevy deprivace, závislosti, maniodepresivního chování, sebedestrukce, agrese. Kamera se pohybuje po kružnici, smyčka se opakuje, nebude to jiné, pokud sami z toho začarovaného kruhu neunikneme. Umělkyně si nečiní nárok na objevitelská uznání, použitou literaturu nazývá „využitou“, pouze varuje před nedostatkem empatie vůči potřebě citové blízkosti, před nedostatkem respektu vůči smyslu vlastní práce, před okoráním. Celek nakonec nabízí naději, že angažovanost této umělkyně přinese v budoucnu osobitý vhled i do oblastí méně probádaných. ∞


Daniela Baráčková: Nebezpečné zábradlíčko
Strom Art Gallery (třída Kpt. Jaroše 31, Brno)
31. 3.—13. 5.

Jana Kapelová: Situace se mění, aniž nastala
Galerie OFF/FORMAT (Gorkého 41, Brno)
30. 3.—4. 5.



autor: Fürchtegott Teuflieb