Explicitní erotika nebo prvoplánové porno?
Pražský přelom podzimu a zimy byl na výstavy plné kontroverzních témat opravdu štědrý. Vedle hvězdných bratří Chapmanů v Galerii Rudolfinum a Mikea Diany v Divusu přichází Art Salon S s produkcí české scény doplněnou pestrou sbírkou zahraničních umělců v objektu pražské Microny. Výstava Sexplicit, jak název napovídá, se snaží o poodhalení explicitní erotiky v umění. A právě nový prostor této galerie a jeho koncepce nás nenechávají chladnými.
Galerie nebo kancelář?
Pokud jsme již dospěli k názoru, že není nutné z každé industriální zanedbané haly budovat galerii současné výtvarné scény, o to spíš by umění nemělo nahrazovat provoz v nenaplněné kancelářské budově. Objekt Microny se navíc nachází v poměrně neatraktivní části metropole, která s organismem města pramálo koresponduje. A tak nejspíš organizátorům nezbývá, než se snažit návštěvníky nalákat na silné názvy výstav typu Heaven & Hell nebo Sexplicit.
Pestrost nebo nepochopení?
Výstava je opravdu pestrým shlukem různých výtvarných projevů od klasické malby přes sochu, videoart až po produktový design, stejně jako setkání tvůrců jak názorově, tak i generačně. Z mladých umělců za zmínku stojí např. legendární Pasta Oner se svým popovým street artem, Mark Thér (laureát Ceny Jindřicha Chalupeckého za rok 2011), Barbora Maštrlová, Alena Kupčíková. Ale nechybí i staří matadoři jako Kurt Gebauer nebo Ivan Komárek. Design pak reprezentuje například Jan Čapek s vázou Pin-Up nebo Anna Marešová s oceněným produktem Whoop.de.doo.
A právě tato rozmanitost je poněkud zarážející. Výstava si nedrží vůbec žádnou mentální linku, po které by návštěvníka vedla. Ba naopak se zdá, že organizátoři prvoplánově uchopili jen fragmenty jednotlivých uměleckých počinů tak, aby zdánlivě zapadaly do celkového konceptu. Designové produkty Čapka a Pelcla představují spíše hravou nadsázkou, zato například tvorba Maštrlové se pohybuje mezi konfrontací vnitřní sebeidentifikace a vypořádáním se se světem jejího dětství. Vedle toho naprosto nezařaditelně nacházíme fotografie Martiny Čížkové s názvem Váha 31 kilogramů, které upozorňují na problematiku podvýživy jako intimní seberealizace žen. Vedle toho tvorba Komárka či Kupčíkové působí tematicky i zpracováním poněkud vyčpěle. A tak pestrost působí spíše jako skryté nepochopení nebo laciný marketingový tah.
Sex, porno a intimita?
Tématem výstavy je sex, porno, intimita a originalita. Sexualita jako jeden ze základních projevů člověka se v umění objevuje snad již od samého počátku. Zde již není podána jako překročení společenského tabu, ale pouze jako masové lákadlo. A pokud přistoupíme na dnešní chápání porna a pornografického průmyslu jako vulgarizace milostného aktu, tak se nám s ním asi jen stěží vybaví intimita, která je součástí pocitu soukromí. Navíc pokud pokračujeme v polemice dále, tak témata sexu a porna v kombinaci s prodejem či prodejností navíc odkazují k devalvaci hodnot, blízké nejstaršímu řemeslu všech dob. Můžeme se ptát, zda by takto tématicky laděné výstavy měly být vůbec prodejné, aby to umělce nestavělo do lehce podbízivého postavení. Toto poněkud nešťastné vyznění výstavy nelze přičítat osobnostem a dílům samotným, ale spíše úrovni uměleckého provozu a výstavnictví v České republice. Společnost a kultura je neustále pohybující se proceduralizace vymezování a odlišností. A tento proces nezávisí pouze na tvůrcích samotných, ale i zpětné reakci a tom, jak se rozhodneme konzumovat to, co nám druzí naservírují. ∞
Sexplicit
Pažská správa nemovitostí spol. s.r.o. a galerie Art Salon S (Československého exilu 4, MICRONA)
21. 11.—21. 1.