Dnes si nikdo nemůže být jist, že okolní realita poskytuje jistotu zítřka. BIG LIGHT ukazuje svět, v němž lidstvu zbude jen možnost hledat dnešek jako informační stopu v paměti hmotného světa.

V Domě umění města Brna představuje Federico Díaz alias Iniciativa BIG LIGHT projekt na pomezí augmentované reality a archeologie paměti. Vypadá trochu jako exkurze do laboratoře, jako vstup do výzkumné zóny, trochu jako workshop kurzu experimentální archeologie nebo jako den otevřených dveří ve studiu Big Light. Mlčenlivá, mravenčí práce badatelek Matek na rekonstrukci základních informací o životě lidstva je představována jako tajemná performance, jež v pravidelných intervalech vrcholí ve společném rituálu se zlatým robotem v hlavním sále galerie. Reálnou performanci může divák sledovat ovšem jen za sklem jako pozorovatel pantomimické souhry stroje a kostýmovaných Matek. Jako by přihlížel nábožnému vzývání, klanění a pozdvihování, tanečním gestům bez hudby.


Rytmus v sále Konvergence udává posvátný pozlacený robot v podobě velikého ramene, které si miskou nabírá ze studánky modrou vodu, pozvedá ji, kolébá a zase rozlévá zpět. Naproti za kulatým stolcem Matky-badatelky s nádobami naplněnými vzorky omítky, rašeliny, zlata a vlny jako kněžky v bílých či temně blankytných rouchách pozdvihují ve stejném rytmu své misky, kopírují pohyb robotické ruky. Divák poučený informačními slogany a instruovaný hlasem z reproduktoru je od vchodu směrován, naváděn, ale nakonec ponechán svým vjemům a svému úsudku. Matky mlčí, na pozdrav neodpovídají, jako by diváky nevnímaly: soustředěny jen na svou práci, úkol, poslání. Simulujíce sběr vzorků a práci s nimi tvoří směsi, které přinášejí do hlavního sálu k rituálu konvergence. Občas robotovi něco usypou, zbytek archivují ve vakuovaných sáčcích, které pak vrší na ústředním stolci. Hmota s koncentrovanou informací: směs kovu, kamene, barvy, rašeliny, skla a prachu: tresť kolektivní paměti.

Divák se na výstavě BIG LIGHT nejenom dívá. Může se dotýkat replik japonských nádob starých prý čtrnáct tisíc let, nyní z 3D tiskárny, v Sále invokací může čichat vagón rašeliny navožené do Procházkovy síně, naslouchat šplouchání modré hladiny v zaplaveném Sále augmentovaných sugescí či oťukávání omítky v Sále destrukce atd. Iluzi distopické budoucnosti, v níž Matky ve službách Iniciativy BIG LIGHT pátrají po stopách lidských emocí a vědění, podporuje i katalog s Encyklopedií a úryvky esejů E. Canettiho, marxisty F. Berardiho a mediálního teoretika M. Pasquinelliho. Mystifikační dimenze projektu je příznak v Díazově tvorbě přítomný. V Brně nyní vytváří Federico Díaz smyšlený svět, aby mohl rozehrát kritiku augmentované reality, jejíž technické vymoženosti až dosud sám využíval a využívá. Relativizuje tak své umělecké i naše divácké existenciální jistoty. BIG LIGHT je velká hra na augmentovanou realitu, zprostředkovávaná divákovi amatérským divadelním představením se škálou smyslových vjemů. K poselství, rozluštění či katarzi tohoto příběhu si musí divák dojít sám. ∞


BIG LIGHT
Dům umění města Brna (Malinovského nám. 2, Brno)
7. 12.—12. 3.


autor: Fürchtegott Teuflieb