V oblasti grafického designu existuje málo akcí rozsahu jako Bienále Brno, které už více než 50 let prostřednictvím výstav, přednášek i workshopů slouží jako mezinárodní platforma k zamyšlení se nad stavem oboru, který formuje vizuální prostředí nás všech. O 27. ročníku povídají jeho kurátoři Radim Peško, Tomáš Celizna a Adam Macháček.

Co je Bienále Brno? Proč stojí za návštěvu?
Pro designéry samotné poskytuje Bienále ideální místo k reflexi vývoje profese a je místem setkání. Pro všechny návštěvníky se vždy pokouší formovat obraz o současném grafickém designu, jehož výraz a komunikační prostředky se neustále proměňují, a snaží se poukázat, čím je, nebo by mohl být užitečný pro každého z nás.


Minulý ročník se zabýval vzděláváním v oblasti designu a představil práce studentů z celého světa. Co je tématem letošního ročníku Bienále?
Téma jako takové letošní ročník nemá. 27. Bienále Brno nahlíží na současný grafický design a vizuální komunikaci postřednictvím tzv. klíčových slov. Oslovili jsme řadu autorů (designérů, kurátorů, editorů, atd.), aby navrhli jedno slovo, které pro ně samotné současný design nejlépe vystihuje, a napsali k němu krátký esej. Vznikla tak otevřená sada pojmů (nová slova mohou ještě přibývat) o tom, co je, nebo by snad mohl být grafický design dneška. Pro návštěvníka/čtenáře může tento „slovník“ navíc sloužit jako klíč k Bienále a jeho různorodému programu, protože mu tím nabízí různé vstupní body.

Kolik autorů se do letošního Bienále zapojilo?
Na tomto ročníku se podílelo zhruba 70 autorů prakticky ze všech koutů světa.

Od roku 2012 tvoříte kurátorský tým Bienále Brno a máte za sebou dva úspěšné ročníky Bienále Brno. Čím ten letošní, pro vás třetí ročník, přispívá k tradici samotného Bienále Brno a jaký je váš osobní vklad?
To asi nejlépe posoudí někdo jiný. Osobně jsme rádi, že se nám podařilo dát Bienále zcela nový směr. Že jsme snad přispěli k tomu, že se z trošku ustrnulé akce stala dynamická událost, která se namísto pouhého vystavování artefaktů věnuje současným tématům a jež má jasnou vizi a pevnou základnu, v níž, doufáme, její organizátor bude pokračovat.

My tři jsme především praktikující designéři, a i přesto, že každý z nás žije někde jinde (Amsterdam, Londýn a Berkeley) a má své vlastní zaměření, sdílíme společnou představu o tom, co by Bienále mělo být. A přístup k naší práci se také odráží ve způsobu, jakým je utvářeno Bienále, u kterého děláme prakticky vše – od základního konceptu přes veškeré grafické práce, prostorové řešení až po instalaci výstav či komunikaci se všemi autory.

V úvodníku letošního katalogu se ptáte: „Je možné popisovat nové věci starými slovy?“. Měli bychom tedy vytvářet nová slova, nebo spíše hledat jiné, nové způsoby, jak o grafickém designu mluvit?
To bylo míněno spíše jako řečnická otázka. Obecně se dá říci, že jazyk, či chcete-li komunikace, je pro designéra jedním ze základních nástrojů. Jako designér totiž musíte – ať už v praxi nebo ve škole – umět vyjádřit svůj záměr či názor a na základě toho se naučit o věcech rozhodovat. Je zároveň velmi důležité, abyste do tohoto procesu dokázali zahrnout i všechny ostatní, kteří jsou s vaší prací spojeni, ať už se jedná o zadavatele, spolupracovníka nebo diváka. Ta řečnická otázka ale dává větší smysl, když si uvědomíte, že způsob prezentace práce grafického designéra byl tradičně orientovaný spíše na média (plakáty, knihy, loga, atd.) či technickou stránku věci. Dnes, kdy se designéři podílejí na projektech na mnohem více úrovních, je složitější jejich práci popsat nebo jí dát nějakou jasnou definici.

Když mluvíme o názorech a komunikaci, jakým způsobem je možné do mezinárodní debaty zapojit hlasy i ze zemí, které (na rozdíl od např. Holandska, Švýcarska, Německa nebo Velké Británie) většinou nejsou nijak silně zastoupeny v současných debatách o grafickém designu?
Ani s Českou republikou se v takových debatách nikdy moc nepočítá, takže možná nejlepší je brát tento fakt jako výhodu. Když vás někdo nebere moc vážně a příliš se s vámi nepočítá, dává vám to více prostoru, svobody a lehkosti v tom, co děláte. Dost možná i to je jeden z důvodů, proč se Bienále za poslední dva ročníky těší čím dál většímu zájmu návštěvníků jak z domova, tak především ze zahraničí. A českou komunitu designérů to třeba donutí k potřebné konfrontaci s jinými názory.

Na co jste tento ročník obzvláště hrdí? Na kterou z jeho akcí byste návštěvníky pozvali především?
Vedle katalogu, který je koncipován jako lexikon klíčových slov a který na svých 350 stranách doslova přetéká původním obsahem, jsou to především výstavy, které prezentují grafický design z různých úhlů. Například výstava Které zrcadlo chceš olizovat?, jejímž výchozím bodem je předpoklad, že když je něco vytištěno, stává se „to“ skutečnějším, a která představuje díla, v nichž realita (nebo fikce?) udělala odbočku. Skládá se jak z vypůjčených artefaktů, tak z nových, pro tuto výstavu speciálně vytvořených prací z oblasti grafického designu.

Nebo výstava filmových plakátů českého designéra Zdeňka Zieglera, která vůbec poprvé ukazuje výběr skic a ručně vytvářených originálů, ze kterých se filmové plakáty reprodukovaly. Expozice je pak doplněna „animací“ zvětšenin plakátů k zahraničním filmům ukazující svoji „dvojí tvář“ – tu původní, jež provázela film v zemi jeho vzniku, a tu, kterou jim dal Ziegler pro propagaci filmu v Československu.

V neposlední řadě je třeba jmenovat Off Program, koncipovaný jako otevřený prostor pro výstavní projekty, které se svým charakterem vymykají tradičním formátům a kategoriím. Na přelomu září a října 2016 ožije Bienále Brno sérií komentovaných prohlídek, přednášek a setkání s tvůrci nazvanou Setkání s Bienále Brno. ∞


autor: Alexandra Třešňová