Albert Einstein, Ernest Hemingway či Marie Curie-Skłodowská nebo Fryderyk Chopin. To jsou osobnosti, jejichž busty lze ve fotografickém uchopení autorské dvojice Lukáše Jasanského a Martina Poláka obdivovat ve dvou patrech Domu fotografie Galerie Hlavního města Prahy. A slovo obdivovat je zde patřičně rozšířeno poťouchlým úsměvem.

Přestože v prvních chvílích po vkročení do sálu divák nechápe, na jakém vlasteneckém představení se právě ocitl, opona, která je metaforickou součástí instalace, ho nenechá dlouho vážným. První patro velkoformátových fotografií zachycujících plastiky nejrůznějších polských osobností a osob, se v jazyce fotografie rozpovídávají nejen o rozmanitém rukopisu svého autora, ale také o institucionální kritice, neprogramové absurditě a výtvarném jazyce, ve kterém Jasanský (* 1965) s Polákem (* 1966) pod vlivem iniciační náhody odkrývají sociálně-historická témata.


Dům ruských důstojníků
Výstavní projekt Jasanský / Polák / Karny představuje v žánru dokumentární fotografie cyklus sochařských prací polského autora Alfonse Karného (1901–1989). Ten je jako pomyslný spoluautor uveden hned v názvu výstavy. V případě dvou českých fotografů se ale nejedná o apropriaci Karného díla, přestože jejich obdiv může být i kritický, tak nejsou vypůjčeným pavím peřím, ale hlavně prostředkem k odhalení mnoha dalších souvislostí. Zvučnost jména tohoto polského sochaře vzkřísila z pozapomnění příležitostná návštěva fotografů v regionálním muzeu v polském Białystoku. Objevili tak paradox obsahu a obalu, kdy je odkaz Alfonse Karného, člověka se silným vlasteneckým a humánním cítěním, vojáka v polsko-ruských bojích, uložen v domě, jenž byl na konci devatenáctého století navržen pro velitele charkovského pluku, barona von Driesena. Hlavy vlastenců jsou tak ubytovány tam, kde před nimi spávali i ruští důstojníci.

Kritika ve výtvarném jazyce
Fotografické soubory Jasanského s Polákem jsou tvořené v cyklech, jinak tomu není ani v jejich poslední práci. Její rozměr navíc rozšiřuje další paradox, kterým právě fotografie nepřestává okouzlovat. Fotografie zaznamenává vybraný úsek z reality. Její primární podstatou není zkreslovat skutečnost, ale tu vybranou předložit z jiného úhlu, výseku, pohledu. Kam až se ale fotograf od tohoto základu dokáže vzdálit, kolik vrstev na tento základní pilíř postaví, záleží na něm. A přestože Jasanský s Polákem skutečnost dokumentovali, zachytili ji v mnoha dalších vrstvách. Vytvořili realitu zcela odlišnou od té původní.

Dokumentace uměleckých děl, tedy v tomto případě bust Alfonse Karného v přirozeném prostředí polského muzea, by pro fotografa mohlo být téma pracovní zakázky nebo cvičného úkolu. Jasanský s Polákem ponechali vše tak, jak je, a pouze zachycovali. Přesto tímto pasivním aktem tvůrčí činnosti přinesli na svých snímcích absurditu, kurióznost, ale i hořkost a kritiku. První patro výstavy předkládá barevné fotografie bust, druhé přechází do černobílého uchopení, všechny fotografie ale po chvíli začínají budit rozpaky. Sochy na snímcích jsou různě deformované světlem, které jim vytváří kruhy pod očima, zkresluje tvar vlasů a naprosto mění původní sochařský styl Karného. Fotografický soubor tak v pouhém zachycení autenticity kritizuje nejen atypické umístění soch na nejrůznějších podstavcích nebo dokonce na podlaze, ale hlavně chybné nasvícení, kterým instituce zcela mění původní autorský záměr. Chyby, které by si dělník fotografie nemohl v zakázce dovolit zachytit, jsou v čistotě fotografického přístupu Jasanského s Polákem dovedeny do výtvarného konceptu par excellence.

Přestože se Karny věnoval celoživotně hlavně sochařským portrétům, v muzeu se skví i akt, který, přestože předloženou koncepci výstavy nepochopitelně narušuje, obkresluje svými tvary autenticitu a v podobě fotografie je vystaven v Domě fotografie stejně tak jako fyzicky ve svém polském domě. Nechybí ani zachycení sochy Karného v dětství, který výstavu pomyslně uzavírá.

Jasanský / Polák / Karny
Dům fotografie (Revoluční 5, Praha 1)
17. 9. 2019—12. 1. 2020