Ohlédnutím za výstavou Johany Merty „Někdy, někde“ bych ráda upozornila na mladou nekomerční galerii Solo OFFSPACE. Galerie na Körnerově ulici je odvážným průnikem do brněnského Bronxu a vedle Muzea romské kultury sympaticky oživuje tuto opomíjenou část města. Výběrem umělců se hlásí k podobným projektům jako galerie OFF/FORMAT, Strom Art Gallery, Galerie U Dobrého Pastýře nebo Industra Art.

Výstava „Někdy, někde“ je už svým názvem otevřeným prostorem pro objevování, nalézání a opětovné ztrácení. Předkládá divákovi pokus o definování určité části světa, pokus o mapování paralelního vesmíru, který vznikl a existuje nezávisle na nás, a světa, který je naším, výhradně lidským výtvorem. Jde autorce o konfrontaci přírodních zákonů a těch uměle vytvořených? Vnitřního, nevědomého světa se světem vnějším, vědecky definovaným nebo alespoň definovatelným?

Merta vytváří dialektiku přísně vymezené geometrické soustavy s amorfními tvary materiálu. Výtvarně zasahuje do přesně stanovených forem, zavedenou, neměnnou zelenou barvu milimetrového papíru transformuje do červené, odosobněnou geometrii doplňuje výšivkou nebo soukromou archivní fotografií. Tím rozvíjí dialog mezi exaktním, vědeckým jazykem a lidovou formou výpovědi, případně v propojení s vejčitými tvary konfrontuje osobní historii s mytickým příběhem stvoření světa.

Autorka vtahuje diváka do mikrokosmu organických struktur života a hledá vztahy mezi nejobecnějšími principy bytí a jeho metafyzickou povahou. Struktura materiálu je deformována, čímž se narušuje snaha o jednoznačnou výpověď. Pociťujeme pochybnost nad řádem světa, který se intervencí umělkyně stává zdánlivě chaotickým, systém se mění v náhodu. Modelováním vnitřních, skrytých struktur zviditelňuje neviditelné, zároveň však pracuje se znaky, které nejsou běžně čitelné, a tak proměňuje právě nalezenou odpověď zpět v otázku.

Johana Merta pracuje s podkladem z monochromatického milimetrového papíru, na nějž vytváří jednoduché kresebné záznamy, kolážové struktury nebo umisťuje prostorové objekty. Konceptuální práce s rastrem, děrováním, prošíváním a mačkáním vyvolává asociace na materiály a metody uměleckého vyjadřování 70. let, avšak i v kontextu historicky etablovaných děl je autorka schopná nabídnout novou myšlenkovou perspektivu a osobitý ráz sdělení. Redukovaná forma výtvarné výpovědi umožňuje divákovi plně se soustředit na vztahy linií, objektů, plochy a prostoru a poddat se křehkosti použitého materiálu jako metafoře efemérnosti života.


Výstava Johany Merty „Někdy, někde“ probíhala v galerii Solo OFFSPACE (Körnerova 9, Brno) od 7. do 29. 4.


autor: Eva Zachová