V galerii Futura je do 15. června k vidění skupinová výstava patnácti českých i zahraničních umělců, která vyvolává možná více otázek, než sama zamýšlela. Trochu rozpačitý dojem vzbuzuje zejména samotné prezentované umění.

Výstava s názvem Grafický design se vydává na poměrně nejisté pole. Tematizuje totiž umění, které často vyvolává frustraci, rozpaky, odsouzení nebo přiznání neporozumění, kdy ale takovým přiznáním většinou, slovy Rolanda Barthese, „zpochybňujeme soudnost autora, a ne svého vlastního mozku“. Tentokrát se ovšem nejedná o práce uzavřené ve svých hermetických významech, ale naopak o díla bez obsahů. Díla, jež nejsou uměním ani designem, ale zároveň jsou obojím. Díla, která převzala z každé kategorie jen některé její základní vlastnosti, a zbylé odvrhla. Z umění přejala zejména jeho praktickou bezúčelnost, z designu potom celkovou formu, vizuální efektnost apod. Prezentují se artefakty, které se se zmíněnými dvěma kategoriemi míjejí, nebo spíše se vkliňují mezi ně. Výstava ale nechává nezodpovězené, jak se vlastně tyto práce proměňují ve vztahu k divákovi, jakou mají funkci. Z jistého úhlu pohledu je tento přístup k umění snadno napadnutelný pro jakousi svou podvratnost, je ale třeba zohledňovat taková paradigmata, ve kterých se prezentované umění samo chce pohybovat. V určitých způsobech myšlení některé otázky nemusí dávat smysl. Vytváření duality formy a významu může obecně znít archaicky. Už dlouho se tvrdí, že význam díla vzniká teprve interakcí jeho formy a diváka, že nemůže být v předmětu nijak metafyzicky obsažen. Pokud tedy kurátorský text, vztahující se k vystaveným pracím, tvrdí, že „dominantní pozice toho, co nazýváme myšlenka, nad tím, co nazýváme formou, je umělá a neudržitelná“, rozvádí tak zmíněnou představu jakoby z opačné strany, ze strany tvůrce. Pokud forma nemůže nést určitou myšlenku, je zbytečné pokoušet se něco takového do díla vkládat. Jde ale o perspektivní prolomení dalšího z limitů umění? Je možné tento přístup vůbec nějak rozvíjet? Přiléhavější pojmenování těchto děl je spíše vizuální objekt, ne umění.

Vizuální smog
Jak by vlastně tato díla mohla být chápána? Jak vnímat umění, mluvící skrze svou vlastní formu v podstatě o ničem, které ale není ani pouhým estetickým doplňkem? Žijeme v době, kdy vizualita hraje důležitější roli než kdykoliv dřív. Velká část informací se převádí do obrazu, „vizuální smog“ je všední součástí našich životů. Dá se říct, že stále více myslíme obrazem, jsme zahlceni obrazy, skrze které běžně a neustále kódujeme naši realitu. Umění, ruku v ruce s tímto stavem, může kolonizovat další „neobsazená pole“. To může být případem i zmiňovaných děl, která jsou součástí takto proměňovaného vnímání světa. Jde o sofistikovanou vizualizaci běžných, někdy i nekategorizovaných a nediferencovaných prvků naší reality, a z těchto prvků jsou práce volně sestavovány. Komponované a manipulované fotografie jsou přirozenou součástí našeho vnímání „skutečnosti“, a stejně tak tyto artefakty jsou, jak tvrdí kurátorský text, pojímány jako komponovaná fotografie – „a to i v případech, kdy je výsledkem socha, instalace nebo performance“.

Tematizovaná díla jsou doprovodným jevem dalšího stupně vizualizace naší reality, jakýmsi „vizuálním smogem“ na poli výtvarného umění. ∞


Grafický design
Futura (Holečkova 49, Praha 5)
2. 4.—15. 6.