Vyvolává něžné vnitřní chvění. (Lásku?) Je děsně vtipná, kouzelně skromná, upřímná, dobrotivá, existenciální, esenciální, neuvěřitelná… nepopsatelná. Nemá cenu se o to dál snažit. Tady je pár otázek pro brněnské srdcové eso Vendulu Chalánkovou. A samozřejmě taky její odpovědi.

Láska vs. mamon, tak se jmenuje tvoje výstava ve Dvorak Sec Gallery v Dlouhé. Zaujalo mě, že tam prodáváš namalované kuchyňské potřeby za jejich reálnou cenu. Máme si vybrat mezi láskou a mamonem? Myslíš, že se to vylučuje a že lidi víc zachvacuje mamon?
Jo.

Takže budou ochotní koupit i tohle vybavení kuchyně?
Když je zachvátí mamon, tak jo. Můj oblíbený Viktor Pelevin říká, že ruského humanitně orientovaného intelektuála neudělá nic šťastnějšího než koupě nového elektrospotřebiče. Tak proč by ho neučinila šťastnějším i koupě obrazu?

Pro každýho je cena obrazu jiná, vlastně ji nelze určit. Ale stejně se pořád musí něčemu určovat ta peněžitá cena. To ukazuje na spoustu dalších věcí. Je na tom vidět, že jsme si už zvykli na totální ekonomizaci společnosti.
Je dobrý prostě nebažit po věcech. Obraz ale uzavírá ten koloběh konzumu.


Sedmihodinová čára

Jak jdou na odbyt tvoje SMS zprávy? Kupují si lidé smsky vyšívané v kanavě?
Se smskami to bylo skvělé od začátku. Deset jich koupila Národní galerie. Ty zbývající jsem pak různě vystavovala a průběžně si svoje majitele taky našly.

Jak dlouho zhruba trvá zhotovit jednu smsku?
Já jsem dost pomalá, pečlivá, takže tak týden. Ty textově delší čtrnáct dní.

Vyšíváš taky něco jinýho, ubrusy, dečky, kapesníčky?
Vyšívala jsem jako malá. Ubrusů jsem vyšila hodně.

Vendula Chalánková (* 1981, Troubky n. Bečvou)
Nezařaditelná. Studovala v Ateliéru Environment u Mariána Pally a Vladimíra Merty, absolvovala v roce 2006. Vystavovala v několika zemích Evropy a v Japonsku. Získala Cenu Nadání Hlávkových a ocenění Zlatá stuha za knihu O Červené Karkulce. Vyráběla náušnice z ibalginů a pokouší se o interpretaci vietnamské tašky. Má značku Zvrhlý vkus. O výbavu přišla o povodních.



V tom je až archaická krása, která se nám už vzdálila. To tě musí uklidňovat.
No právě, že je to až taková meditativní činnost, ale třeba ve vyšívané práci Daniely Mikuláškové je té meditace ještě mnohem víc, ona vrství neuvěřitelným způsobem nitě na plátno, že to pak vypadá jako hutná malba. Taky jsem nedávno viděla výstavu Simči Petrželkové a ta zase vyšívá mandaly. Nebo můj pedagog Marián Palla dělal třeba sedmihodinovou čáru. Seděl na papíře a sedm hodin zakresloval čáru.

Jaký to s ním bylo, na škole? Jak tě ovlivnil?
Zásadně, i s panem Mertou.

Pamatuješ si vaše seznámení?
Na střední pedagogické mi doporučili, protože bylo vidět, že se ubírám tím konceptuálním směrem, jet do Oseku u Duchcova, kde byli různí lektoři i ze zahraničí. Tehdy tam byl i Petr Kvíčala a právě Marián Palla. Okamžitě jsem věděla, že bych za ním chtěla pokračovat do Brna na FAVU.


Umění by nemělo fungovat jako zábavní průmysl

Co bys dělala, kdybys nebyla vizuální umělkyně?
Měla jsem klasický dětský sny být kosmonaut nebo popelář. Chtěla jsem ilustrovat dětský knížky. A chtěla jsem být květinářka.

Krása. Tak ty ilustrace se ti splnily. Hodláš v tom pokračovat? Hotová je Karkulka…
Určitě. Karkulka nám vyšla 2009, Perníková knížka 2011 a teď bude Devatero pohádek 2015.

Dostala jsi nějakou hodně bizarní zakázku?
Loni. Po mým vystoupení v Talkshow Adély Banášové mi zavolali z Olomouce, že by chtěli, abych jim moderovala Hanácký ples. Zvali si mě tam vyloženě jako baviče.

Přemýšlela jsi nad tou kariérou baviče?
Přemýšlela, ale jsem vesměs introvertní, způsobuje mi to stres a bělají mi vlasy. Napsala jsem jim, že nemám kroj a že se nezúčastním. Takže jsem se vzdala té kariéry baviče. Myslím si, že umění by nemělo fungovat jako zábavní průmysl. Ten všechno degraduje.

Co dělá tvůj Zvrhlý vkus?
Ten teď trochu stagnuje. Ale mám pexeso Jurkovičovy vily. Tvoří ho krabička, což je ta reálná vila. Její stěny jsou stejné jako realita. Obrázky pexesa tvoří výjevy z života Dušana Jurkoviče, třeba i věci, které on navrhoval – koberec, židle, lustry, on s rodinou, jeho synové. Všechno je stylizované.

Asi pracuješ na něčem dalším. Můžeš o tom trochu říct?
Chystáme vydání komiksové knížky „Proč nejsi jak chlapi v práci, vole?“, s podtitulem „tragikomixy“. Ocitlo se nám to v kolonce 18+. Kvůli sprostým slovům. To bude začátkem května. Pak chystám výstavu v Košicích ve Státní galerii. ∞