… laureátky a laureáti Ceny Jindřicha Chalupeckého. Další rok jim dáváme prostor. Proč? Protože nás zajímá, jaká témata letos zpracovávají a jak sami soutěžení v umění vnímají. Každému z účastníků tohoto 33. ročníku jsme proto položili tři otázky. Závěrem odpovídá Ezra Šimek.

Co pro vás CJCH znamená?
Pro mě jako čerstvého absolvent*ku uměleckého bakaláře, který*á zrovna absolvoval*a první semestr magistra na nové škole a v novém městě, a pro kterého*kterou to byl spíš long shot se vůbec poprvé přihlásit, to přišlo jako velké překvapení, nadšení a validace toho, co moje práce reprezentuje, stejně jako mě jako umělce*umělkyně. Taky mě hodně potěšilo, že jsem první trans* nebinární člověk, který*á se na pozici laureát*ky dostal*a.

Proč jste se přihlásil*a?

Umělecký provoz je hodně komplikovaný, zvlášť, když v něm je člověk teprve první roky. Jako mladý*á umělec*umělkyně se člověk snaží hledat záchytné body a zorientovat se. V místním prostoru je Chalupeckého cena hodně vidět, stejně jako skutečnost, že se sebou nese podporu a podmínky pro realizování nového díla, což je jinak bez zázemí hodně náročná věc. Umělec*umělkyně už prostě není jen někdo, kdo něco izolovaně vytvoří schovaný v ateliéru, ale někdo, kdo potřebuje pracovat v týmu a nechtít po lidech věci zadarmo.

Co je tématem vaší práce, kterou v souvislosti s CJCH vytváříte, na co skrze dílo poukazujete?
Dlouhodobě se zabývám částečně autobiografickým, ale spíš obecně palčivým společenským tématem pozice trans* a nebinárních jednotlivců. To, že řeším marginalizovanou pozici, do které sám*sama patřím, někdy hraničí s jakýmsi edukačním aktivismem. Největší problémy lidí jako jsem já, vychází z toho, že obecná společnost nemá potuchy, co to vlastně znamená být trans*. A to je podle mě třeba změnit.