Laureátky a laureáti Ceny Jindřicha Chalupeckého. Dáváme jim prostor i další rok. Proč? Protože nás zajímá, jaká témata umělci zpracovávají. Každému z účastníků 36. ročníku jsme tedy položili tři otázky. Druhá odpovídá Barbora Lungová.

Co pro vás Cena Jindřicha Chalupeckého znamená?

Potvrzení toho, že jsem byla celou dobu na správné cestě. Také nejprestižnější a nejzásadnější cenu, která se v českém kontextu vizuálního umění udílí. Přispívá k tomu jak renomovaná mezinárodní jury, tak spolupracující instituce, tak dlouholetá historie ceny, která vygenerovala řadu zásadních umělkyň a umělců. Jinak je to pro mě úžasná příležitost zrealizovat si komplexní dílo podle mých představ, a navíc v jedné z našich nejprestižnějších výstavních institucí, jakou NGP je.

Proč jste se přihlásila?

Kdybych nebyla nominována, ani by mne to nenapadlo. Ale nominace mi vnukla naději, že bych mohla mít šanci. Myslím, že snem drtivé většiny vizuálního umělectva je cenu získat. Takže zatímco jsem v době, kdy ještě věkový limit 35 let byl a já do něj spadala, jsem věděla, že se svým typem umění v tehdejší konstelaci nemám šanci. Ale od té doby se proměnila cena, stejně jako já jsem přibrala do své praxe mnohem více přístupů než jen figurativní malbu, takže se věci staly ve správný čas.

Co je tématem vaší práce, kterou v souvislosti s CJCH vytváříte, na co skrze dílo poukazujete?

Je to zahradničení jako forma emancipace vztažená na queer existenci. Dílo je náhledem do mé Duhové zahrady v Kameníkách u Kyjova, která je dedikována queerness. Práce sestává z autorské knihy, fotodokumentace, zvukové krajiny v zahradě a to vše vnímá diváctvo z interiéru modelu zahradní chatky, z jejíhož nitra zahradu reprezentuji.