Práce Pavla Hečka se v druhé polovině osmdesátých let a celé následující desetiletí pravidelně objevovaly na zásadních přehlídkách české fotografie. Představován byl jako výrazná postava spojující prvky inscenované a konceptuální fotografie. Pak se jejich autor z fotografického světa stáhnul a dnes zná jeho tvorbu jen několik odborníků a přátel. Přitom jako jeden z prvních v českém prostředí od konce sedmdesátých let důsledně rozvíjel principy sekvence a časového posunu, stejně jako kladl fotografickou přesnost zobrazení proti dodatečné rekonstrukci obrazu.


Pavel Hečko (* 1951)
Vyučen knihkupcem, absolvoval Střední všeobecně vzdělávací školu v Praze a externě fotografii na FAMU (1981). Od roku 1982 pracoval jako volný fotograf, v letech 1994-2001 učil na Střední grafické škole v Praze. V roce 2013 byl po dlouhé době připomenut výstavou v ostravské galerii Fiducia – Restituce jako uvedení věci do původního stavu.



Oproti vědecky zaujatému konceptualismu sedmdesátých let přinesl prvky vyzývavosti a vnitřního smíchu. Jeho komparace starých a nových fotografií i časových posunů nebo četné stranově obrácené rekonstrukce fotografií jsou právě tak provokací, narušováním dobových konvencí stejně jako vážným průzkumem plynutí času a vnímání reality. Neodpustí si ale, aby tyto své důsledné koncepty nepromíchával s prvky chybovosti a nepřesných formulací.

Jemný posun v zachycení téhož rozvíjel po celá osmdesátá a devadesátá léta v rozsáhlém souboru Reverzibilní portréty, který vznikal v podobě precizních staromilsky laděných ateliérových snímků, na něž Hečko později navázal v exteriéru vytvářených studiích s polaroidem po vzoru snímků pro rodinná alba. Snaha o vytvoření tradiční ateliérové portrétní fotografie i vystižení vzhledu modelu a jeho výrazu se zde spojuje s úsilím o dosažení maximální míry rekonstrukce. K tomuto úsilí jistě patřila snaha způsobit u diváka úžas, příjemný šok. Současně ale před recipientem vyvstává otázka, která z obou fotografií je ta „pravdivá“ a v neposlední řadě i samotné uvědomění si rozdílů mezi pravou a levou polovinou tváře u každého člověka, vědomí, že každý si vedle své tváře známé všem okolo, nosí i stranově obrácenou tvář, kterou dennodenně potkává v zrcadle.

Napříč desetiletími v Hečkově tvorbě překvapí urputné zaujetí, které věnuje několika málo výrazovým prostředkům, jichž se urputně drží. Jeho tvorba spočívá v genialitě prožívaného detailu: vytvořil si svůj paralelní svět, který si rozvíjí stále dál, bez ohledu na společenské dění a proměny uměleckého provozu. ∞


Pavel Hečko – ATOPOLEJELOPOTA
Fotograf Gallery (Školská 28, Praha 1)
vernisáž 17. 4.


autor: Tomáš Pospěch