„Odejdi. Jeď. Běž. Dojeď tam. Zůstaň tam delší dobu,“ odpověděla Catherine Kramer Johnu Wehrheimovi, když se jí zeptal, jakou radu by dala sama sobě, kdyby byla o něco mladší, než když jí bylo osmnáct let a poprvé navštívila Taylor Camp.

Kdyby dnes existoval Taylor Camp, bez váhání by tam Catherine zase šla. A nebyla by jistě jediná. Co je to za kemp, který budil takové silné reakce? V roce 1969 se třináct hippies usadilo na ostrově Kauai na Havaji. Společenství se postupně rozrostlo až do komunity. Její základ tvořili mladí Američané z pevniny stíhaní za potulku a pak také surfaři, volnomyšlenkáři, veteráni z Vietnamu a jiní podobní lidé, kterým sešněrování tehdejší většinové společnosti bylo úzké. Na havajském pozemku Howarda Taylora, bratra herečky Elizabeth Taylorové, se komunita rozrůstala celých osm let, než se v roce 1977 místní vláda rozhodla tuto utopickou vesnici lidí, kteří povětšinou bydleli v domech na stromech, zlikvidovat vypálením.

Země Nezemě, domy na stromech

Americký fotograf a filmař John Wehrheim (* 1947) zachytil tento ztracený ráj komunity o sto dvaceti lidech na sto třiceti černobílých fotografiích v souboru Paradise Lost. Jak velmi silná je fotografie právě ve svém dokumentárním aspektu, je Wehrheimovo dílo důkazem – vtáhne zpátky do Taylor Campu 70. let a umožní prožít pobyt v tomto již neexistujícím místě s jejími autentickými obyvateli. Skrze vzpomínky jednotlivých z nich v podobě citací, které výstavou prostupují, tak tento pozoruhodný kemp plný dlouhovlasých polonahých lidí s jiskrou v očích a klidným výrazem opět ožívá. Díky Wehrheimovo skvělým fotografickým kompozicím a topologickému zpracování námětu divák velmi lehce vpluje do příběhů jednotlivých obyvatel komunity. Wehrheim se k portrétovaným dostal tak blízko, že má divák při prohlížení fotografií pocit, jako by mezi nimi sám žil a důvěrně je znal. Právě v takovém pocitu, který fotografie vyvolávají, tkví vrcholný um citlivého dokumentárního přístupu. Díky němu autor může diváka vtáhnout do zpracovaného tématu. To se Wehrheimovi opravdu podařilo a sugestivita jeho práce je impozantní. Výstava je rozprostřena ve dvou patrech Domu U Kamenného zvonu a kromě fotografií nabízí ke zhlédnutí i celý dokumentární film Taylor Camp (2010), ve kterém jsou doplněny také výpovědi jednotlivých obyvatel. Výstavní projekt vznikl díky setkání producenta a promotéra Adama Ligase, který na havajském ostrově Kauai prožil jeden rok a právě tam se s fotografem Johnem Wehrheimem seznámil a společně s dokumentaristou a producentem Martinem Řezníčkem a ředitelkou Galerie hlavního města Prahy Magdalenou Juříkovou připravili tento ojedinělý výstavní projekt unikátní výpovědní hodnoty, poprvé v Evropě vystavený.
Zvlášť inspirativní může být tento vhled do historie pro dnešní společnost – komunita žila skromně, bez civilizačních výdobytků, pospolitě a spokojeně. Jak pronesla Fran Pearson, Taylor Camp ji dal dvě velké lekce – naučil ji zachovat si radost v srdci a osvětlil, že myšlenka má vliv na hmotu.

Jediný pravý ráj je ten ztracený, jak napsal už francouzský prozaik Marcel Proust. A v případě Taylor Campu to ráj skutečně být musel, protože netrval věčně a zanikl.

John Wehrheim: Paradise Lost, Fotografie
GHMP Dům U Kamenného zvonu
(Staroměstské náměstí 13, Praha 1)
12. 10. 2022 — 8. 1. 2023