Tři sta třicet tři stříbrných stříkaček stříkalo přes tři sta třicet tři stříbrných střech. Pro rodáka z české kotliny poněkud otřepaný jazykolam, pro cizince pravděpodobně nepřekonatelná překážka ve snaze ovládnout náležitosti češtiny a proniknout do jejích krás. Stejně tak by si marně lámal hlavu nad uměleckými díly, která od 7. 12. visí v malé galerii Vysoké školy uměleckoprůmyslové.

Společnou snahou zdejších studentů dějin umění a nových médií vznikla výstava s příznačným názvem Ř! Toto písmeno, specifické jen pro několik abeced na světě – a česká je jednou z nich – poukazuje na téma expozice a tím je hledání české identity v současném umění. Týmu kurátorů přitom nešlo o polopatické představení děl, která pracují přímo s národními znaky či symboly. Zajímali se o umělce, jejichž díla v sobě nesou „českost“ mimovolně, jako by v druhém plánu. Vždy se jedná o artefakty a kódy, které má každý „domorodec“ pevně zakořeněné ve své mysli, aniž by nad nimi musel nějak složitě přemýšlet nebo je analyzovat. Má je zkrátka zažité, a tak na první pohled pozná, že se jedná o českou tematiku. Ať už je to krajina, folklórní motivy, historické či literární náměty, nebo prostě jen pohled na rodinu sedící v obýváku. Je to společná národní, kulturní a jazyková zkušenost, společné zažívání času – historie i současnosti, co umožňuje proniknout do rétoriky těchto děl.


Kde domov můj?
Výstava Ř! je součástí dlouhodobého projektu katedry teorie a dějin umění VŠUP, zabývající se českou identitou v umění, který svým grantem štědře podpořilo ministerstvo kultury. Kurátoři si tak mohli dovolit i architekta, který malou výstavní místnost rozčlenil vestavěnými panely tak, že vznikla i promítací kabina. Oproti jiným výstavám v těchto prostorech navíc tato potrvá nezvykle dlouho – až do 9. února tohoto roku. V lednu uplynulo přesně dvacet let od vzniku samostatné České republiky, a tak může být tento projekt i podnětem k sebereflexi. V době, kdy se národní hrdost nebo alespoň sounáležitost nejvíce projevuje při vítězných mezinárodních hokejových utkáních, při kterých vznikají hesla typu „kdo neskáče, není Čech“, stojí za to se nad stavem věcí trochu zamyslet.

Autoři zahrnuli do výstavy vícero uměleckých médií – malbu, fotografii, video art, sochu i konceptuální umění. Asi nejsnáze rozpoznatelným českým námětem v expozici je triptych obrazů Petra Motyčky. Ten si vybral tři nelichotivá témata z české historie (podepisování Anticharty, zradu Karla Čurdy a oběšení Milady Horákové) a pojednal je jako kresby Josefa Lady. Rozpor mezi obecně sdělným a povětšinou přívětivě chápaným Ladovým stylem a stinnými momenty naší minulosti vtipným způsobem divákům nastavuje zrcadlo. České či středoevropské prostředí dobře poznáme i na obraze Ivany Lomové „Nedělní odpoledne“, kde je zachyceno rodinné posezení v obýváku pravděpodobně někdy v sedmdesátých letech. Zařízení pokoje, jednotlivé doplňky, nábytek, ale i lidské typy na obraze přítomné stejně jako celková atmosféra „někde na pomezí vřelé důvěrnosti a nucené vstřícnosti“ (z popisku obrazu) nenechají návštěvníka na pochybách, z jakých zeměpisných šířek dílo pochází.

K výstavě probíhá i řada doprovodných přednášek na téma národní identity a její umělecké reflexe.

Výstava Ř! Česká národní identita v současném výtvarném umění
Galerie VŠUP
náměstí Jana Palacha 80, Praha 1
7. 12.–9. 2.
po–so 10:00–18:00
vstup zdarma