Marek Meduna improvizuje v rámci vytyčených mantinelů v galerii NoD. Výsledkem je poměrně silně smyslově založená výstava, která záměrně potlačuje metaforické a významové čtení prezentovaných děl.

Výstava v NoDu s názvem Artefakty je již druhou samostatnou přehlídkou Marka Meduny v tomto roce. Ta první proběhla v zimě v galerii SVIT. Zároveň jde za poslední rok o jeho druhou spolupráci s Radimem Langerem, který se na výstavě objevuje jako host.


Marek Meduna přichází s opačným přístupem, než pro něj bylo v poslední době obvyklé. Místo budování konceptuální výstavy, kde by idea byla výchozím bodem pro všechna díla, začíná tentokrát formou, která má být senzuální, přitažlivá. Většina děl vznikla v posledních dvou měsících před vernisáží přímo pro tuto příležitost, přičemž se jedná o poměrně široký výčet médií – od klasického závěsného obrazu přes objekt až po video. Právě tato bohatost spolu s výraznou barevností vytváří jakousi prvotní vizuální atraktivitu výstavy. Působí spontánně a hravě, stejně jako názvy jednotlivých děl, které jsou volnými slovními kompozicemi bez významů. Názvy jsou tak přiléhavým označením svých nositelů a překračují rámec pouhého pojmenování.

Výstava je důmyslně prostorově komponována, ve své křiklavosti stále elegantní. Je rámována dvěma velikými plátny, vtahujícími diváka dovnitř. Páteří expozice je pak série objektů posazených na barevných autorských soklech, jež se samy stávají součástí díla. Na nich je posazená lahev od piva, omotaná kusem hadru nebo zmačkaného papíru, a na jejím vrchu je hliněná miniplastika jako cibule věže, která pokaždé v jiné variantě celý artefakt (použijeme-li Medunův termín) uzavírá. Tyto práce, vyrůstající ze země vzhůru, jsou doplněny o objekty, které se naopak spouští dolů ze stropu. Objekty tvořené sádrou, dřevem, železem a papírem, už nepodřízené předem danému vzorci, které svými amorfními tvary kontrastují s jasnou předmětností artefaktů na soklech. Vizuální bohatost výstavy je podtržena videi s animovanými kresbami s jakousi trendy „appleovskou“ estetikou.

Co přebylo
Ve zbylých prostorách NoDu se nachází výstava Radima Langera s názvem Akulit 1220X600X3,2, která jedním dílem intervenuje do Medunova prostoru. Jedná se o akulitovou desku se zmíněnými rozměry, na níž je zavěšená drobná hliněná plastika. Kontrast geometrické struktury desky a ručně tvarované hlíny koresponduje s tím, co se odehrává u Medunových děl, včetně použití drobné hliněné plastiky jako určitého mikrotématu, které je zároveň nositelem hlavní diference mezi jednotlivými objekty.

Výstava působí vesele, je spontánní a příjemně konvenuje s jarním obdobím. Její charakter dobře ilustruje jedno z videí, v němž se neustále střídají Medunovy kresby, které se objevují a zase mizí dřív, než se člověk nad nimi stihne zamyslet. Divák si tak uchovává pouze prvotní dojem. Jasný signál, že se nemá příliš přemýšlet, příliš interpretovat, ale pouze se oddat příjemným vizuálním hrám. ∞


Marek Meduna: Artefakty
Galerie NoD (Dlouhá 33, Praha 1)
8. 5.—7. 6.