Doplňovat se umělecky je nadstavbou k tomu doplňovat se přátelsky. Sochaři Zdeňku Palcrovi a fotografovi Janu Svobodovi se tyto dvě linie podařilo provázat. Výstava Vidět sochy v chebské GAVU je pohledem do jejich průsečíku.

Fotografie, jejíž kvalita je právě v možnosti zaznamenat a uchovat realitu, je ve výstavě Vidět sochy důležitou částí. Expozice představuje sochy a fotografie dvou autorů a vazba mezi oběma médii je zde právě tak blízká, jako vazba mezi nimi. Zdeněk Palcr (1927–1996) se svými sochami snažil zpřítomňovat duchovní svět. Přestože ve svém tvarosloví nabýval abstraktní podoby, jeho sochy vždy odkazují k lidské postavě. Možná právě proto byla jeho díla pro Jana Svobodu (1934–1990) natolik poutavá pro fotografování. Svoboda přesahoval svým estetickým cítěním dokumentační přístup, pouhý záznam, a vytvářel fotografie specifické výtvarné kvality, které Palcrovy sochy dokázaly zachytit ve svém duchovním přesahu – portrétoval je. Svoboda se stal Palcrovým dvorním fotografem a věnoval se jeho dílům skrze svůj citlivý výtvarný přístup přes dvacet let. Mnoholeté umělecké i intelektuální propojení stvrzovaly i podobné znaky volné tvorby obou autorů. Po období dogmatismu usilovali o tvorbu s moderními výrazovými prostředky se vztahem k světlu, práci s plochou a povrchy nebo vztahem k bílé barvě. Společně je provazovala i Skupina Máj 57.


Výstavu pro prostory chebské galerie připravila kurátorka Katarína Mašterová ve spolupráci s Ústavem dějin umění AV ČR. Vidět sochy je tedy skutečně možno do hloubky a s mnoha vrstvami: mnohaleté bádání nad tvorbou a propojením Palcra a Svobody se zaměřuje na fotografickou interpretaci soch a skrze novou cestu průzkumu jejich díla, vzájemných vztahů i společných témat představuje výstava i exponáty, z nichž některé jsou u nás vystaveny poprvé – například fotografie z polské sbírky Muzea Narodoweho ve Vratislavi, sochy a fotografie ze soukromých sbírek či fragment Palcrovy korespondence Svobodovi. Výběr modernisticky stylizovaných prací padesátých a začátku šedesátých let až po Palcrovy typické abstrahované figury prolíná Svobodova tvorba, které představuje sochy již zaniklé nebo veřejnosti nepřístupné. Jsou vystaveny ale i Svobodovy fotografie zátiší nebo reprodukce pro další sochaře.

Opomenout nelze architektonickou podobu výstavy, která je její nadstavbou a celkové vyznění představovaných děl kultivovaně provazuje s jednotlivými výstavními sály. Papír v metráži, na kterém jsou rozmístěny sochy, odkazuje k fotografickému pozadí a čistě i s vtipem vytváří ucelený prostor pro vybraná díla. Stejný princip odkazu k fotografickému pozadí se objevuje i v prezentaci úvodního textu. Fotografie jsou přichyceny buď hřebíčky nebo jsou pod plexiskly a v obou těchto prezentačních variantách tak vyznívají bez narušení jejich výtvarného nebo informativního obsahu. Autorkou architektury výstavy je umělkyně Johana Pošová, která je s médiem fotografie propojena také úzce – skrze jeho studium na pražské UMPRUM. Povědomí o Janu Svobodovi ještě rozšíří přednáška Tomáše Wintera. Ta proběhne pár dní před koncem výstavy – 12. června v 17 hodin. ∞


Svoboda + Palcr: Vidět sochy
GAVU Cheb (nám. Krále Jiřího z Poděbrad 16, Cheb)
11. 4.—16. 6.