Záplava současným uměním je pro přírodu libější než záplava plasty, jejíž vlny v posledních letech narůstají do intenzity tsunami. Téma ekologie a problematika nadprodukce prostupuje společností v nejrůznějších propojeních a diskuzích, a ani ve vizuálním umění se neobjevuje krátce. Výstava Plastic Heart, která aktuálně probíhá v Galerii města Pardubic (GAMPA), se právě této současné problematice věnuje.

Každou minutu se na světě prodá asi milion PET lahví. Spousta z nich pak končí v oceánech. Polyestery jsou v našem oblečení, v medicínských zařízeních a de facto všude, kde bychom jejich přítomnost ani neočekávali. Dokonce i to nejopuštěnější místo planety – tichomořská oblast Point Nemo – oplývá plasty v počtu zhruba šestadvaceti kusů na metr krychlový. Rozklad plastové lahve trvá déle než čtyři století. Je třeba dalšího výčtu, abychom si uvědomili, že stav je kritický?

Výstavu Plastic Heart zpracovala kurátorka Tereza Záchová (* 1985) a snaží se právě na ekologickou krizi a nadprodukci poukázat. Díla několika autorů situovaná přímo do prostor GAMPA se obrací ke společnosti a snaží se skrze jednotlivá pojetí tématu sdělit nikoli šeptem, ale s důrazným výrazem, že situace není zelená, a už vůbec ne růžová. Odstín má podobu plastu a je přítomný ve všech dílech. Tomuto materiálu tak vzdává výstava kritický hold. Plast jako materiál, který nás každodenně obklopuje, se stává definicí naší doby. Nadprodukce zase definující mírou. Tuto skutečnost je potřeba připomínat nejen slovy, ale veškerými možnými vyjadřovacími prostředky, abychom ji nepřehlíželi a mohli na ni reagovat hledáním změny.


Alarmující záplava
Plastové nákupní tašky jsou od začátku roku 2018 povinně zpoplatněny. Z velkých obchodních řetězců ty jednorázové postupně mizejí a mají je nahradit papírové nebo vyrobené z přírodních materiálů. Právě tento materiál se stal základem pro vizuální výpověď autorky Juliany Höschlové (* 1987), která s ním začala pracovat v roce 2017. Ze shromážděných 246 plastových tašek kriticky předkládá masu tohoto odpadu v estetice, jejíž vnitřní dynamika není klidnou hladinou, ale vlnami, kterými nechává zaplavovat prostory pardubické galerie.

K PET lahvím a veškeré problematice obalových materiálů přidává reflexi další vizuální umělkyně, americká autorka Mia Goyette (* 1989). Ta svou kritiku formuluje srozumitelně a popisně. Lahve rozmisťuje po prostorách galerie, plní je vodou, která je obarvena umělými barvivy, a nechává v nich vegetovat živé květiny bílé barvy. Taková kombinace je čitelnou zprávou o degradaci čistoty a postupném zanikání nejen květin, které v této souvislosti nabývají zkratky živé bytosti.
Přímou kritiku plastových materiálů kontruje David Vojtuš (* 1989), který plastový materiál chápe naopak jako technologický pokrok a snaží se danému materiálu více porozumět. Autor vytvořil objekt z plastů, naplněný tekutinou a plastovým granulátem, který nelze dále recyklovat. Materiál zpracoval do díla, jehož podoba vybízí k interakci a pozorování, a přestože může působit jako jiná forma zpracování plastu – nikoli jako kritika samotného materiálu –, v kontextu výstavy je dílem poukazujícím právě na efemérní zbytky plastu, bílý granulát, který vzniká jako odpad při odlévání nejrůznějších předmětů, jako počítače a jeho komponenty, elektronická zařízení či náplně do filtrů a klimatizací.

Rudolf Samohejl (* 1989) téma zpracovává objektem z nalezených lan a provazů z různých koutů světa. Provazuje tak téma ekologie skrze lidstvo a nehodnotí ani napřímo nekritizuje. Jestli je objekt metaforou oprátky pro společnost, nebo idylickým propojením, je pak otevřenou otázkou.

Poslední autorka výstavy s mezinárodní účastí je Natalia Trejbalová (* 1989). K tématu přidává svůj takřka exaktní pohled skrze vědecko-fantastické klonování reality. Do zkumavek uzavírá živou i neživou přírodu a nechává diváka zkoumat, jestli pohlíží na něco uměle vytvořeného v laboratoři, nebo na něco, co mělo kdysi žít ve volné přírodě.
Bezobalové obchody, zákaz plastových tašek nebo kampaň Dost bylo plastu, která má za cíl snížit jednorázově užívaný plast hlavně ve fastfoodových řetězcích, je pozitivním výčtem aktivního přístupu ke změně. Výstava Plastic Heart zase inspirativním pohledem, které téma ekologie a nadprodukce nenechává ani mimo galerie a invenci umělců. ∞


Plastic Heart
Galerie města Pardubic (Příhrádek 5, Pardubice)
15. 2.—14. 4. • vstup zdarma