Bez spolupráce architektura ztrácí význam

Marcelu Steinbachovou jsme si pro tento díl PKNP vybrali z několika důvodů: pro její spolupráci s minulým Pražským Quadriennale, které právě tento rok opět proběhlo; protože před deseti lety založila Kruh, který má za cíl přiblížit architekturu veřejnosti, a do třetice nám je sympatická její spolupráce s vizuálními umělci.




WWW.KRUH.INFO
S přednáškami Kruhu jste začali již v roce 2001, jak po deseti letech hodnotíte jeho činnost?
Mně stále přijde neuvěřitelné, že už je to 10 let, původně to byl projekt jen na rok. Já doufám, že Kruh přináší hodnotný obraz o české i mezinárodní architektuře a že sám sebe doposud nevyčerpal.

Máte pocit, že Kruh ovlivnil způsob, jakým lidé vnímají architekturu?
Myslím, že má obrovský vliv převážně na mladé architekty či zájemce o architekturu. V říjnu se chystáme představit nový projekt, který, doufáme, otevře pohled na architekturu i veřejnosti. Co je to přesně, je zatím tajemství.

Vznikly na základě přednášek a aktivit Kruhu nějaké zajímavé projekty?
Dá se říci, že samotná přednáška a její následné zapracování do sborníku, který pravidelně vydáváme, je tímto zajímavým projektem. Architekti totiž po sobě většinou nezanechávají písemné stopy o svém přemýšlení. Tím, že se snažíme přednášky zpracovat do písemné formy a doplňujeme je o rozhovory s architekty, mapujeme vlastně přemýšlení o architektuře. Tyto informace pak představují zdroj informací nejen pro zájemce o architekturu, ale i pro badatele a teoretiky architektury či umění vůbec. Tedy jednovětá odpověď zní: Ano, sborníky Kruhu s názvy Texty o architektuře. Například teď v prosinci vyšel nový sborník, který mapoval práci a činnost nejstarší architektonické generace a zároveň představil ty nejvýznamnější české školy architektury formou dialogu mezi bývalými studenty a profesory.

Jakým způsobem volíte témata přednášek a/nebo přednášející?
Poslední dobou se snažíme každý rok koncipovat tematicky. Letos například pořádáme akce na téma soutěží neboť soutěže jsou vnímány obecně jako zdroj nezávislých a tvůrčích myšlenek. S tím souvisí i červnová přednáška holandských architektů NL architects, kteří získali čestné ocenění ve vyzvané soutěži na ideový návrh Černé louky v Ostravě. Zároveň letos zkoušíme nový formát přednášek, jakési intimní posezení u kávy s architekty konané v café Fra.

Nevnímáte Kruh jako konkurenta PechaKucha Night Prague?
Jsme vděčni za cokoliv, co se v Praze děje ohledně architektury, tedy naopak. Zároveň má PKNP zcela jiný formát, představuje krátké ukázky, jakési ochutnávky spojené s poznáním autorů, kdežto my se snažíme o komplexnější představení osobností, jakýsi hlubší vhled. Ale je možné, že se to někdy někomu může podařit lépe za 6 minut (smích).

WWW.SKUPINA.ORG
Jaké byly impulsy k založení Skupiny?
Ještě na škole (AVU Praha) jsem se dostala k vlastní práci, což znamenalo, že jsem po škole neabsolvovala běžné praxe u zavedených kanceláří, a tak to postupně spělo k založení vlastního ateliéru. Zároveň se v té době líhlo více projektů, na kterých jsme spolupracovali i s kolegy z jiných oborů, proto ten název Skupina. Měl to být atelier, který poskytne komplexní pohled na architekturu, sdružení více oborů, nejen architektury. V současnosti spolupracujeme s kolegou Martinem Rusinou, s jinými obory převážně externě.

Připravovali jste materiály pro Pražské Quadriennale 2007, na kterých s Vámi spolupracoval Krištof Kintera, jenž se podílí i na letošním ročníku. Jak spolupráce probíhala a co Vám osobně přinesla?
Spolupráce na předchozím quadriennale byla zajímavá hlavně tím, že jsme prvky, které jsme si vymysleli (mimo Krištofa na koncepci spolupracoval ještě Rastislav Juhás), i osobně dodávali a vyráběli. Byli jsme v Průmyslovém paláci 14 dní předem a na místě se nám to líhlo pod rukama díky týmu skvělých lidí. Celé to bylo od začátku hodně hravé a trochu střelené, ale hodně nás to bavilo, vycházeli jsme z tématu quadriennale, tedy second-hand – no, zkuste si to představit. S kluky i nadále spolupracujeme, např. letos bude Krištof realizovat sochu pod Nuselským mostem a my jsme mu na to s Martinem Rusinou vypracovali projekt umístění.

V rámci svých projektů často spolupracujete s výtvarnými umělci. Jaké důvody Vás k této spolupráci vedou?
Mám pocit, že jisté věci si architekt nemá navrhovat sám, jako například grafiku. Proto spolupracujeme s dobrými grafiky a fotografy. Když vznikne místo na umění a investor je myšlence nakloněn, tak se spolu s umělci snažíme, aby byl výtvarný prvek nedílnou součástí architektury, aby to nebyla jen přidaná socha nebo obraz, ale něco, co je s naším návrhem pevně spojeno.

Máte nějaký projekt nebo realizaci, která Vám něčím přirostla k srdci nebo byla něčím zásadně výjimečná?
Asi nejraději mám soutěžní projekt na Václavské náměstí (společně s Bronislavem Stratilem), který bohužel porota neocenila. Myslím, že jsme v něm vyjádřili určitý silný a nadčasový názor, jak má vypadat moderní náměstí v centru Prahy, i když v zásadě byl návrh hodně konzervativní, neb vycházel z doby Karla IV. Udělali jsme na Václaváku jednu volnou plochu nedělenou alejemi ani chodníky – tedy tak, jak to kdysi bývalo: tržiště, rejdiště. Nechtěli jsme projektovat silnice a chodníky, udělat širokou ulici. Vytvořili jsme prostor. Prostor pro lidi, obchod, kulturu, vyjádření, názor. A ten prostor měl dlažbu ze sklobetonu, v noci povrch zářil a dole pod povrchem byla dlouhá kulturně obchodně sportovní pasáž, která propojovala stávající podchody a řešila zásobování všech domů. Mimo to mám ráda naši nedávnou realizaci domu ve Strašnicích (společně s Martinem Rusinou), kde jsme si s investory hodně rozuměli, a pak Centrum Franze Kafky, na kterém jsem spolupracovala s americkým architektem Stevenem Hollem, což pro mne bylo mimořádné setkání.

Čím bylo mimořádné?
Když Vám jeden z nejvýznamnějších architektů současnosti vlastně skoro vymyslí zakázku a ještě na ní s Vámi chce spolupracovat – to se nestává úplně často. A když i investor ve výsledku souhlasí s návrhem spolupráce, zdá se to skoro jako zázrak. Ale co by asi člověk čekal kolem Franze Kafky….

Jak Vy sama vnímáte architekturu – v kontextu současné doby?
Já si myslím, že je nutné nějak do architektury dostat ducha doby, což ale nikdo přesně neví, jak se dělá, ale když takový projekt vidíte, je vám to jasné. Zároveň si myslím, že je nutné se distancovat od architektury, která představuje jen konglomerát nejlepších designových katalogových výrobků. Když si všimnete, tak nejvýznamnější stavby jsou v zásadě docela prosté, spíše se snaží o silný koncept, jakési sdělení. Architektura je služba, ale i umění a zároveň i jakýsi postoj ke světu. V zásadě se dá říci, že to je i politický postoj.