Návrh je za odměnu, projekt za trest a realizace je složitá cesta k cíli

„Považuji navrhování domů za velmi osobní záležitost, proto jsem se rozhodla vás seznámit spíše s tou druhou částí, tedy s realizací navržených plánů a projektů,“ byla první věta prezentace Markéty Veselé na PechaKucha Night Prague. Těžko mohla moje první otázka znít jinak.

Proč považujete navrhování domů za velmi osobní záležitost?
Osobní je můj přístup k činnostem, které si sama volím. Navrhování k nim jednoznačně patří.

Co na procesu „návrh-projekt-realizace“ považujete za nejsložitější?
Návrh je za odměnu, projekt za trest a realizace je složitá cesta k cíli. Myslím, že je to po staletí pořád stejné. Dnešní problém tohoto procesu tkví zejména v realizaci. Projekt nemá takovou váhu jako dřív, protože architekt nemá tak významné slovo. Většina stavebních firem projekt uzpůsobuje svým zvyklostem, a je velmi důležité ho tedy proti těmto zvyklostem ubránit. To je možné, jen když klient za svým architektem pevně stojí.

Architektonická kancelář Maura Celý proces navrhování ovlivňuje kromě charismatu investora hlavně koncepce prostoru v návaznosti na charakter okolí. Snažíme se udržet původní myšlenku až do konečné realizace. Vytříbeného konceptu se držíme zuby nehty a snažíme se nepodlehnout vlivům při projednávání projektu, tlakům dodavatelských firem a levných materiálů. Přestože celý proces je hodně vyčerpávající, pořád to ještě stojí za to. Každý dokončený dům má svůj vlastní příběh a je zajímavé být jeho součástí. Mauru momentálně tvoří zakladatelka Markéta Veselá spolu s Alenou Nováčkovou, Barborou Štefkovou, Klárou Pláškovou a Terezou Proseckou.

Ale podpora ze strany klienta je snad samozřejmá – vždyť přece on si vás vybral.
Ano, většinou to tak je. Ale problémem bývají developerské projekty, o kterých nerozhoduje jen jedna autorita. Navíc zde často vítězí levnější řešení nad řešením vhodnějším. Kvantita nahrazuje kvalitu.

Jakou roli hraje místo při práci na návrhu?
Zásadní, ale ne nejdůležitější – tou je pořád zadání. Když je špatné zadání, sebelepší místo ho nezachrání. Zadání tvoří klient, architekt ho může dobře či špatně zpracovat. Vážnou roli však místo hraje v návrhu územních plánů.

Jako příklad bych použila dvě rozlišné zastavovací studie, které jsme zpracovávaly do naprosto odlišných lokalit. Zastavovací plán v Jírovcích byl situován do krásné lokality poblíž zámku Konopiště. Původní územní plán s malými pozemky jsme změnily na rozvolněné parcely. Přestože se jedná o velký zásah do krajiny, myslím, že by obstál lépe než na jeho místě dnes nevyužívané pole.

Druhá lokalita, kterou na rozdíl od první realizujeme, představuje zástavbu bytových domů namísto původních kasáren, které byly srovnány se zemí. Zde výstavba může prázdnému místu na předměstí jednoznačně prospět. Ovšem opět nejdůležitější úlohou je stanovení zadání klienta, které by nemělo být jen o maximální zastavěnosti území. Zde by měl bytovou výstavbu obklopovat park a sportoviště.

Mělo by být samozřejmostí, aby každý investor kromě zisku ze své stavby myslel i na její přínos danému místu.

Velká část vašich projektů má ploché střechy a v průběhu prezentace na PKNP (viz archiv) zazněla slova, ze kerých by se obhajoba plochých střech dala vyvodit. Co za tím stálo?
Nešlo mi o obhajobu plochých střech, ale o zdůraznění nutnosti tvůrčí svobody a zodpovědnosti architekta za svůj návrh. Souvisí to trochu s předchozí otázkou. Pokud máte dobré zadání od klienta i dobré místo, a přesto nejste schopni navrhnout dům tak, jak nejlépe umíte, je to špatně. A to je právě problém špatných regulativů územních plánů. Velká většina těchto plánů, zejména v malých obcích, za jediný vážný regulativ uvádí sedlovou nebo mansardovou střechu a vůbec nebere v potaz velikost nebo situování domu. Kolem obcí pak vznikají domy o ploše 250 m² na pozemcích o velikostech 400 m². Myslím, že je vedlejší, jakou mají střechu, ale rozhodně je špatná jejich hustota a absolutní absence veřejných prostranství. To se zlepší, až i územní plány budou navrhovány opravdu zodpovědně a s důrazem na místo, a nikoli pouze s ohledem na zvyk.

Nicméně historku o projednávání malého domku jsme si nemohly odpustit. Použily jsme ji v naší grotesce o projektování „Nesplněný sen“.

Jaké stavby považujete z hlediska vlastní tvorby za významné?
Ze svého „osobního“ hlediska považuji za významnou každou dokončenou stavbu, protože je to vždy dobrá zkušenost. Než přišla první větší zakázka, kterou byla regenerace panelových domů v Bystrci, zabývala jsem se zejména rekonstrukcí staveb a rodinnými domy. Nejdůležitější je pro mě ten první, vila v Hodkovičkách. Z poslední doby to byl polyfunkční objekt Kozí v centru města, kde byla realizace v proluce a se dvěma podzemními garážemi opravdu složitá.

Jak byste definovala směřování ateliéru Maura?
Přestože nyní pracujeme i na větších objektech než je individuální bydlení, považuji právě je za základ naší práce. Naše směřování je pořád stejné, snažíme se zpracovat zadání co nejlépe a pak ho zuby nehty bráníme před zákroky našich investorů a zejména pak před záškodnictvím stavebních firem. Tímto směrem budeme kráčet pořád dál, dokud to vydržíme.

Jakou úlohu má podle vás architektura v dnešní společnosti?
Měla by být nezastupitelná – a to není. V první řadě souvisí s úlohou architektů, kteří už i u malých zakázek nebývají osloveni kvůli návrhu domu, ale jen z důvodu vyřízení nezbytného stavebního povolení domu. Dokud klienti nebudou zadávat práci z nutnosti splnění daných podmínek a nezačnou ji vnímat jako potřebnou službu, nic se nezmění. Podobně je tomu i u větších zakázek a výběrových řízení, kde kritériem je pouze cena.

Architekturu netvoří jen architekti, ale i jejich klienti a stavitelé.

Na obrazu architektury se také velkou mírou podílí redaktoři a novináři a v neposlední řadě i politici a zastupitelé měst. Ti by mohli poskytovat podporu zejména pro studentské projekty a činnosti neziskových organizací, které se architekturou zabývají.

Před měsícem jsem se v A2 dočetla, že vedení galerie architektury v Brně bude muset opustit sdružení 4AM (www.forum4AM.cz) pro alternativní způsoby prezentování architektury. A to zrovna není podpora, kterou mám na mysli!

PechaKucha Projekt PechaKucha [peča kuča] umožňuje v 6 minutách, 40 vteřinách a na 20 obrázcích prezentovat publiku to nejlepší ze sebe, ať už jste architekt, designér, umělec či vizionář.