Ďábel je v detailu

„Současná architektonická scéna v Čechách odpovídá době a společnosti, bohužel. Stále nám pár délek za okolními zeměmi schází. Budoucnost rozhodně vidíme optimisticky a hlavně se snažíme, aby taková byla,“ komentují vývoj Robust architekti.

Ondřej Busta spolu s Helenou Busta a Robertem Damcem tvoří studio Robust, které spojuje zkušenosti s prací v Londýně, Cáchách, Praze nebo Liberci. Na PechaKucha Night Ondřej prezentoval celkem dvanáct projektů, což je v porovnání s ostatními na šest minut času poměrně hodně. „Projekty jsme vybírali tak, abychom ukázali průřez naší tvorbou. Říkali jsme si, že víc projektů víc ukáže, ale nebyla to asi tak úplně pravda. Dnes bychom asi volili jeden projekt a detailní rozbor proč a jak. Je to snadnější pro pochopení i upamatování se.“

Z projektu na PechaKuchaNight i z vašeho webu by se mohlo zdát, že se soustřeďujete zejména na projekty, které se úzce dotýkají bydlení a každodenního života. Je to záměrné?
Záměrné ovlivńování zadání je většinou neúspěšné. Klienta nejvíce zajímá délka vaší praxe a zkušenosti. Čím lepší kontakty máte, tím je větší šance, že délka praxe se stává méně zajímavou a klient se spolehne na doporučení. Z toho pak vychází, že v době do pěti let po škole, v moment, kdy si otevřete vlastní kancelář a nemáte v kapse smlouvu na nové stanice metra, začínáte s interiéry, rodinými domy a vůbec menšími projekty – o kterých si všichni myslí, že jim vzhledem k jejich podstatě musí rozumět. Ve skutečnosti se ale jedná o zadání, které jsou malé jen objemem výsledku. Aby vznikl dobrý rodinný dům nebo interiér, nebo dobrý komerční prostor, ve kterém se bude dobře žít jednomu konkrétnímu klientovi, vás nakonec stojí množství úsilí a schopností, které nikdy nelze dostatečně a hlavně okamžitě docenit. Ďábel je skryt v detailu.

Jsou pro vás větší výzvou malé prostory nebo monumentální projekty?
Je přirozené o velkém projektu říci, že je výzvou. Monumentální projekt neděláte každý den. Ale o velikosti to určitě není. Výzvou je zadání. Na jeho formulaci také většinou poznáte, jaký je klient a jakou podobu a kvalitu může mít vaše další spolupráce. Výzva pro nás u malé i velké věci může být stejná, ale samozřejmě velká věc poutá daleko více pozornosti. Rádi bychom například dělali stanici metra, kterou projdou denně tisíce lidí. K takovému projektu je fakticky nemožné se dostat, když se u nás na takovéto zakázky architektonické soutěže nekonají. Nedávno jsme reagovali na televizní výzvu pana generálního ředitele Martina Dvořáka, že vyzývá architekty ke spolupráci. Odpovědi jsme se dodnes nedočkali. Takové „Řeči do prázdna“…

Vaše projekty v rámci Městských zásahů předpokládají otevřenost v lidské společnosti a ochotu sdílet nejen prostor, ale i informace a zdroje. Výrazně tak přesahují kategorii „architektury“ a propojují ji s něčím, co by bylo možné nazvat občanskou společností.
Nemyslíme si, že přesahujeme kategorii architektury. Architektura a společnost jsou pro nás nedělitelné věci. Jenom ukazujeme, kde se podle nás stala chyba, nebo kterým směrem je podle nás správné se vydat. Bohužel žijeme v zemi, která z tohoto pohledu kupí chybu za chybou. Zda se náš vklad bude považovat za scestný, příliš liberální nebo utopický, je teď jedno. Jednoduše ukazujeme jiný názor. Třeba na něj někdy dojde. A někdy stačí, aby byla uskutečněná pouze jeho část, i v rámci pozměněné interpretace.

O Nové Scéně jste prohlásili, že je prostorem, který vlastně žádný zásah nepotřebuje. Čím si takové označení zasloužila?
Reagovali jsme na, podle nás, scestné zadání reklamní soutěže na novou fasádu Nové Scény. Protože pokud někdo vyhlásí takto masivně medializovanou soutěž, zároveň tím říká, že ten barák asi není dobrý. On ale fasádu má skvělou, problémem je možná prostor mezi, ale ten je volný a defacto s ním jde nakládat jakkoliv. Což se nakonec v jednom městském zásahu a pak i v dočasné realizaci ukázalo. S tím nakonec souvisí i nedostatek soutěží a hlavně kvalitních soutěží konajících se u nás a jakákoliv bezmocnost České komory architektů něco v takto zaběhnutých kolejích něco změnit.

Existují v Praze ještě podobné objekty, které jsou dokonalé an sich?
Pokud bychom se bavili o veřejných prostranstvích, i těch je dost. Například břehy Vltavy. Problém ale spočívá ze způsobu, jak jsme my sami schopni je využívat, obývat, užívat. Praha je velmi kvalitní město pro život. Otázkou pouze je, jak kvalitní
je společnost, která v ní žije.

„Současná architektonická scéna v Čechách odpovídá době a společnosti, bohužel. Stále nám pár délek za okolními zeměmi schází. Budoucnost rozhodně vidíme optimisticky a hlavně se snažíme aby taková byla,“ komentují vývoj Robust architekti.