Architektura není nadstandard

Hledání harmonie a symbiózy je hlavním tématem ateliéru KA architekti Kamily Amblerové. Harmonie mezi interiérem a vnějším celkem, symbióza mezi architektem a investorem. Nepodaří se to vždycky, ale je potřeba se o to snažit.

Vaše stavby působí dojmem, že jen tak mimochodem rozdělují prostor na exteriér a interiér, jako by vnější a vnitřní prostor byl totožný. Je to jen můj pocit, nebo to je záměr?
Prolínání exteriéru a interiéru považuji zejména u domů pro bydlení za velmi důležité. Vznikne tak jakýsi ne přesně definovaný „meziprostor“, který bývá příjemně obyvatelný po většinu roku. Trochu zastřešený, trochu nezastřešený. Trochu přistíněný, trochu prosluněný. Trochu oddělený od okolí, ale třeba s nějakým pěkným výhledem. Trochu trávy, trochu zpevněné plochy. Funguje to jako extenze interiéru směrem ven, zvětší se tím vnitřní obytný prostor. Říkám si, že obývat a užívat dům by měl být také zážitek, ne jenom potřeba a nutnost.

V prezentaci na PechaKucha jste hovořila o „pravdivosti materiálů“. Jak tento termín vnímáte vy sama, bez ohledu na definice?
Konstrukce ze dřeva má jiný konstrukční princip než konstrukce z oceli nebo betonu. Jednoduše využít správně konstrukční potenciál daného materiálu, a když už se to podaří, uplatnit konstrukci i vizuálně. Ale je to boj. Porotherm světu vládne! (smích) Je to pro mě trošku bezpohlavní materiál, ale stejně jsem nucená ho často použít. Jen to není tak radostné navrhování. Týká se to samozřejmě i povrchových úprav. Moc třeba nerozumím dlažbě s dekorem dřeva, zejména když k tomu uděláte dlážděný sokl. Občas se mi také na stavbě stává, že někdo řekne: „Popište nám, jak chcete, aby to vypadalo zvenčí, a my ten zbytek doděláme. Vám je to přece stejně jedno, co je za tím, když to není vidět.“ To mi pak vře krev v žilách. Protože to samozřejmě jedno není.

Co na procesu „návrh-projekt-realizace“ považujete za nejsložitější a proč?
Složitost není v jednotlivých fázích, ale je závislá spíš na tom, jakého klienta/investora potkáte a jaké lidi kolem sebe seskupí. Všechny fáze od projektu až k realizaci mohou být buď příjemné, inspirující a objevné, nebo těžkopádné a lopotné. Každopádně, budu-li muset vybrat, tak asi realizace, neb ta je nejméně závislá na mně. Je tam velmi důležitá kooperace investor – realizační firma – architekt / projektant – TDI. Každý musí dělat dobře svou práci, a zároveň všichni táhnout za jeden provaz, což se někdy z různých důvodů (většinou ekonomických) jeví až nereálně. Pokud se všichni pro věc zapálí, je v podstatě vyhráno. Jen ten plamínek se ne vždy podaří zažehnout. Většinou jsem to jen já, kdo vidí dopředu a všechny na stavbě „otravuje drobnostmi“ ve fázi, kdy se obrazně řečeno teprve lije beton do základů. Prosazuji v danou chvíli rádoby malicherné věci, které pokud neohlídám, ve výsledku už nepůjdou napravit. A na to optimálně potřebujete součinnost s každým řemeslníkem, který na stavbě pracuje. Tak, aby svou práci dělal rád, i když mu prší za krk a je zima. To je moc těžké. Zásadní je také právě ta komplexnost. Dostat šanci dělat všechny fáze od začátku až do konce.

Hraje místo či veřejný prostor zásadní roli při práci na návrhu?
O tom snad nemůže být pochyb! Architektura je součást veřejného prostoru a vznikne vždy na nějakém místě, tedy je určitě velmi důležité místo i prostor vnímat a pracovat s nimi. Prvotní signál, impulz, který ucítím, když na místo poprvé přijdu, je pro mě velmi důležitý. Většinou mě napadnou věci, ke kterým se nakonec zase stejně ve výsledném návrhu vrátím. Jen mě mrzí, že ne vždy je šance věci v rámci celého návrhu řešit komplexně. Už na to většinou nezbývá investorům dech.

Ve vašich návrzích hraje velkou roli zeleň. Proč?
Stále věřím, že zeleň je vlídným prvkem zejména v městské architektuře. A asi je to i tím, že do přírody často ráda unikám. Z toho plyne pravděpodobně můj pocit, že mít svůj kousek zeleně pro sebe může být pro lidi uvnitř domu příjemné a stejně tak i pro náhodné kolemjdoucí. Navíc zeleň má velmi dobré stínící vlastnosti, které žádné lamely, rolety, ani slunolamy nenahradí.

Jakou úlohu má podle vás architektura v dnešní společnosti?
Ráda bych, aby měla významnější. Bohužel je to stále pro většinu lidí nadstandard. Je důležité, v jakém prostředí žijeme, a to prostředí tvoří zásadním způsobem architektura, domy, veřejný prostor. Podceňovat je se určitě nevyplatí.

Jaké stavby považujete z hlediska vlastní tvorby za významné a proč?
Kdybyste se ptala, na kterou z otázek je nejsložitější odpovědět, tak určitě na tuto. (smích) Spousty návrhů a projektů za poslední 2–3 roky zůstalo nezrealizovaných, což mě pochopitelně trápí. Navíc mám pocit, že by bylo třeba stavět a projektovat daleko víc domů, než se dá vůbec reálně stačit, aby člověk mohl nějak bilancovat. Já tomu dám s dovolením ještě čas, než začnu mluvit o významnosti staveb z vlastní tvorby.