Románem Dešťová hůl završil Jiří Hájíček volnou „jihočeskou venkovskou trilogii morálního neklidu“. Scénárista a režisér Petr Odo Macháček si román zvolil jako inspiraci pro stejnojmennou hru. Divadlo Kámen, kde je inscenace uváděna, tak pokračuje ve svém dlouhodobém záměru – ztvárňování nejsoučasnější české literatury.


„Divadlo je vždycky stonásobným zjednodušením knihy. Musíme si vzít jen nějakou esenci,“ říká režisér. „A musíme také něco přidat. Musíme toho vlastně spoustu přidat…“
K esenci románu patří nejistý vztah hlavního hrdiny, právníka Zbyňka, ke dvěma ženám – své manželce Tereze a dávné lásce z dětství Bohuně. A také jeho rozpolcenost mezi ztechnizovaným životem ve městě a jakousi vesnickou idylou při návratech na jihočeský venkov. A jeho nejednoznačný vztah k půdě: živí se jako právník – specialista na pozemky – a přitom chápe, že půda je jen něco, co nám „vyšší moc svěřila do správy“; že nemá být nástrojem, nemá se ohrazovat a oplocovat, nemá se zmrtvovat bezohledným hospodařením; ale on ve své práci k dobrému zacházení s půdou nepřispívá.

Všechny rozpory vedou Zbyňka k tomu, že začne jezdit na motorce, protože jen „na ní, na tý pořádný mašině, může zapomenout na všechny ty pozemky, v hlavně drnčící letargii, úzkost, která nepřešla do vzteku…“ Přirozeně se ale ukazuje, že manželka ani dávná láska mu neumějí jen tak jednoduše pomoci a vesnickou idylu znečišťují mafiánské praktiky lokálních politiků.

V roli Zbyňka alternuje Martin Poláček a režisér, ve dvou dámských rolích se střídají Lucie Zachovalová, Lenka Chadimová a Zdeňka Brychtová. Existenciální rozpory ústřední postavy se řeší civilně, nenásilně, skoro elegantně; přesto je jasné, že jsou zásadní, že se dotýkají rozporů, které řešíme všichni, protože na nich dramaticky závisí celá podstata naší důstojné a pravdivé existence.

Intermezza
Hra má jeden neobvyklý formální prvek: obsahuje sedm krátkých intermezz, při kterých herci přestávají jednat a dávají slovo hostovi večera. Divadlo zve na každý večer jiného hosta. Někdy osloví filosofa či právníka, jindy hudebníka nebo dokonce kapelu, jindy literáta. Účelem intermezz je větší autentičnost představení, pokaždé jiná atmosféra, pokaždé nový pohled na to, co se ve hře zkoumá. Nezamrznutí. Včlenění zajímavých lidí, kteří někdy ani předem nečetli scénář, do divadelního rituálu.

Sestry Haugenovy
Jedinými hosty večera, kteří budou v Dešťové holi hrát opakovaně, budou sestry Haugenovy z norského Tromsø. Tyto tanečnice a performerky spolupracovaly na koncepci celé inscenace a budou – na rozdíl od ostatních hostů – provádět neimprovizované, nýbrž naopak pečlivě připravené scény. Jejich intermezza budou tematicky zaměřena na úsilí některých korporací o drancování severské krajiny. Opět tedy indiánský motiv půdy, která si nepřeje být zneužívána, ale nemá to jednoduché… Nejbližší reprízu inscenace Dešťová hůl uvede karlínské Divadlo Kámen 23. března. První dvojice představení, v nichž se pak představí také sestry Haugenovy, se odehraje 20. a 21. května, druhá pak v září v Tromsø.