Režisérka Anna Petrželková se ve své tvorbě rozhodně výzev nebojí. Na jeviště úspěšně uvedla příběh kontroverzního fotografa Miloslava Tichého, těžko uchopitelného Orlanda Virginie Woolfové či hru s kontroverzní názvem i tématem Mein Kampf. Letos si zkusila i první operní režii v Národním divadle Brno, a to rovnou Mozarta. K tomu se Anna Petrželková stala novou uměleckou šéfkou divadla Husa na provázku.

Pocházíte z umělecké rodiny. Váš otec je známý divadelní režisér Jan Antonín Pitínský. Dokážete si před-stavit, že byste se ubírala v životě jiným směrem než tím ve světě umění?
Ne, asi ne. Ani se nepamatuji, že bych chtěla být popelářkou nebo zpěvačkou. Nic takového. Dnes bych si možná připadala užitečnější jako učitelka literatury na střední škole, ale nebylo mi dáno.

Po řadě režijních úspěchů v oblasti činohry jste se pustila do režie opery. Jedná se o dílo W. A. Mozarta Cosi fan tutte. Proč právě tato opera? Co pro vás představuje?
Titul mi byl již přidělen Jiřím Heřmanem, šéfem ND Brno. Měli jej v dramaturgii letošní sezóny, protože si předsevzali studovat během ní mezilidské vztahy. Cosi fan tutte je emblematická opera, ta v této sezóně nesměla chybět. Při bližším ohledání libreta lze vskutku konstatovat, že tam „o nic nejde“, na to, jak „je to dlouhý“. Zápletka již stokráte viděná na sto různých způsobů, napříč všemi žánry. Ale ta hudba! Ta je úchvatná!

Jak moc se liší režijní práce v těchto dvou disciplínách?
Zcela zásadně. Není čas nic „hledat“. Vše musíte mít dopředu rozmyšlené, nepočítá se s chybou ani zaváháním. A na poslední – v činohře zásadní – fázi, kdy se významově tvaruje celek, dávají se tematické důrazy, dolaďuje se dynamika jevištních akcí, charakterová kontinuita atp., v podstatě ani nedojde. Ta je v opeře ošizena úplně. Je znemožněna nepružným provozem a nedostatkem času.

Podle čeho si vybíráte témata, která chcete režírovat?
To je děsně individuální. Mám spíše vyvinutý čich, jako nějaký rys. Něco mne zaujme, vím, že to chci dělat. Ale vlastně ani nevím přesně, proč mne to tak zaujalo, a tak to ohledávám, zkoumám a většinou – po takové analýze – zjistím, že ten příběh či konflikt je zástupný pro nějaké ožehavé nebo i osobní téma, které řeším. Většinou mne překvapí, jak přesný postřeh směrem k současnosti ta která látka nakonec přinese.

Řekla byste, že všechny vámi doposud režírované hry něco spojuje?
To nevím, vlastně doufám, že ne. Vždy se snažím pro každou látku stvořit autonomní tvar s vlastními záko-ny, vlastní poezií. Stvořit na jevišti svět pokaždé s jinou logikou než tou naší – reálnou.

Jeden z vašich nejúspěšnějších počinů je hra Tichý Tarzan, kterou jste uvedla na prknech Divadla Husa na provázku. Jedním z témat hry je umělecká svoboda. Co pro vás znamená?
Je to základní předpoklad, alfa a omega jakékoli umělecké tvorby.

Narážím tím tak i na nedávné události provázející letošní ročník Divadelního světa Brno. Protesty proti inscenaci Naše násilí, ve které Ježíš znásilňuje muslimky, byly na denním pořádku a vyvrcholily přeruše-ním hry. Kde je hranice, co by mělo divadlo uvést, a co ne?
Bylo zajímavé sledovat, jak jedno hostování zahraničního souboru dokázalo vzbudit diskusi. Je to úsměvné. To ale je smysl divadla, ať se nám to líbí, nebo ne. Smyslem ale není být rejdištěm předvolebního boje. Mne na celé kauze šokovala jiná věc: Že se od toho agresivního ataku nikdo nedistancoval. Na Husu na provázku jsem pyšná, že se nezalekla, neuletěla ani nestrčila hlavu do písku a poskytla festivalu pro tuto produkci prostor. A to i když poetika té inscenace se s estetikou i dramaturgickým založením Husy zcela míjí.

Jste čerstvě jmenovanou uměleckou šéfkou Divadla Husa na provázku. S jakými vizemi na tuto scénu přicházíte?
S dramaturgem Martinem Sládečkem bychom si přáli, aby Husa byla moderním evropským divadlem, které reflektuje svět kolem sebe a využívá k tomu koncept nepravidelné dramaturgie. Chceme Husu opět otevřít pluralitě estetických názorů a vybudovat všestranný herecký soubor.

Jak udělat divadlo divácky atraktivní, aby počty diváků rostly?
Stačí se tématem trefit do černého. Například inscenace Dynastie ze současného repertoáru Husy. Napadlo by vás, že by diváci byli ochotní tři hodiny čelit záplavě čísel, dat a ekonomických termínů? V divadle? Odvážná myšlenka plnit takovým titulem kasu – ale ono se to děje a funguje to! Protože peníze, hypotéky, krize řešíme každodenně, jsme traumatizováni vlastní nevědomostí a je očišťující vidět to alespoň chvíli v celé šíři toho problému, a ještě z nadhledu! Dává nám to pocit, že v tom nejsme sami. ∞