Antropofest: Kulturní vzorce v praxi
„Člověk je bytostí, která je zachycena do sítě významů, kterou si sama vytvořila. Tuto síť můžeme považovat za kulturu. Její zkoumání proto není experimentální vědou, která hledá zákony, nýbrž vědou interpretující, která hledá významy.“ (etnograf Clifford Geertz, 1973)
Od slovenské Petržalky k afghánské demokracii každodennosti
Antropofest je prvním českým ryze antropologickým filmovým festivalem. Cílem festivalu bylo přiblížit divákům pestrá „člověčí témata“ prostřednictvím lákavých filmových zpracování antropologických studií. Děj filmů odráží život v 21. století situovaný do různorodých geografických končin naší planety – od slovenského sídliště Petržalka přes domov českých menšin v Moldávii a Srbsku, argentinské „Countries“ (viz box Life in Bubbles), súfijské svatyně v Indii, až k národům v pohoří Hindúkuš v Afghánistánu či k domorodcům v Mosambiku a Indiánům v Oregonu. Každý dokument je provázen tradiční hudbou, která dokresluje atmosféru a napomáhá divákovi ztotožnit se s životním příběhem filmového hrdiny. Otázky kladené protagonisty skrytě ve filmech či přímo v diskuzích s tvůrci vyzývají k zamyšlení nad problematikou sociálního vyloučení, migrace nebo vlivu většin.
První ročník Antropofestu proběhl 29. 1. a 30. 1. 2010 v pražském divadle Dobeška za podpory Katedry sociálních věd Univerzity Pardubice. Organizátorky festivalu již nyní plánují druhý ročník – a máme se prý na co těšit.
Co si představit pod pojmem antropologie? Antropologie (z řeckého anthrópos, člověk) je věda zabývající se člověkem, lidskými společnostmi, kulturami a lidstvem vůbec. Dělí se na fyzickou a sociokulturní antropologii. Fyzická (biologická) antropologie studuje fyzickou stránku člověka s důrazem na celek lidského těla, na jeho funkční souvislosti a na jeho vývoj. Antropologické metody úzce souvisejí s lékařskými disciplínami – genetikou, fyziologií či anatomií. Sociokulturní antropologie je společenská věda studující sociální struktury a kulturní vzorce, jejich původ, proměny, současný stav a perspektivy. Základní metodou je terénní výzkum – dlouhodobý pobyt ve zkoumaném prostředí, rozhovory s místními lidmi a zúčastněné pozorování. Etnografie je věda zkoumající a popisující modely chování, sociální organizaci, zvyky a umění v jednotlivých lidských společnostech. Pojem se dodnes používá v Německu, u nás pozvolna převládá označení sociokulturní antropologie. |
ČERVENÁ RŮŽIČKO, PROČ SE NEZOZVÍJÍŠ
I folklor může pobavit
Příjemným překvapením festivalu byl filmový dokument Červená růžičko, proč se nezozvíjíš, jehož hlavním tématem bylo zachování doudlebské masopustní koledy v souvislosti s tancem, identitou, statusem a integrací. Autorkou multimediální studie je vědecká pracovnice etnologického ústavu AV ČR Daniela Stavělová, jejíž doménou je taneční antropologie a etnochoreografie. Masopustní koleda je ve filmu prezentována tancem a velice humorným slovním doprovodem.
Psí kusy maškarů
Ojedinělá doudlebská koleda se koná vždy sedmou neděli před nedělí velikonoční. V rámci masopustu účinkuje slaměná koleda složená z ženatých pánů v hasičských stejnokrojích a mládenecká koleda v krojích s extrémně vysokými klobouky zdobenými 365 krepovými růžičkami. Koledu doprovázejí „maškarové“ neboli židé oblečení do starých záplatovaných obleků. „Maškarové“ jsou rozjívení uličníci, kterým je dovoleno dělat neplechu ve statcích vesničanů, krást jídlo přichystané pro návštěvy, vysazovat vrata či rozhazovat a přemisťovat věci. Koledníci a pestré masky obcházejí, značně posilnění alkoholem a za zvuku dechovky, celou vesnici. Masopust je zakončen věnečkem, tedy tancovačkou, v místní putyce. Množství alkoholu v krvi hraje v masopustní koledě nezbytnou roli. Tradice koledy v Doudlebech je silná, a tak bude zřejmě ještě po nějaký čas zachována i příštími generacemi.
Podstata a budoucnost vizuální antropologie
Vizuální antropologie je součástí kulturní antropologie. Vyvinula se z výzkumných nástrojů etnografické fotografie a filmu, jejichž cílem bylo zachovat pro budoucí generace obraz způsobu života společností, u kterých hrozil zánik. Primární základ vizuální antropologie ale tkví mnohem hlouběji – ve fyzické podstatě člověka a v jeho nejdůležitějším poznávacím a orientačním smyslu – zraku. V současné době je vizuální antropologie obohacována vlivy nových médií a její vývoj jde ruku v ruce s aktuálními trendy v této oblasti. |
LIFE IN BUBBLES
Zajímavým počinem letošního Antropofestu byl snímek švýcarské režisérky a antropoložky Nadine Lüchinger Life in Bubbles. Film je kontrastním obrazem života v argentinských „Countries“ a v chudinských slumech. Country Clubs neboli „Countries“ jsou izolované, elektrickým proudem obehnané a bezpečnostními agenturami chráněné oázy klidu pro bohaté, úspěšné a mocné. Jsou vhodné pro ty, kteří nechtějí vidět problematický život sociálně slabších vrstev v souvislosti s ekonomickou krizí, rabováním, drogovými dealery, gangy a chudobou. Tyto velmi „posh“ satelitní městečka jsou jako stvořená pro odpočinek mezi vzrostlými stromy, kvetoucími rostlinami – a s ochrankou stojící opodál. Po „opravdu velké námaze“ si můžete odpočinout při golfu, tenise, nakupování či u bazénu. Ovšem kde je hranice mezi bezpečnou nebeskou oázou a zlatou klecí pro bohaté? Proti idylickému prostředí „Countries“ je ve snímku postavena surovost a špína života slumu „La Cava“. Zpěv ptáků a relax v houpací síti jsou nahrazeny pobíhajícími psy a dětmi hrajícími si v odpadcích.
Oáza bohatství versus oáza chudoby
Ve filmu plném paradoxů vystupují dva obyvatelé Country Clubu Highland, kteří vysvětlují, proč je „Countries“ jejich domovem. Jedním z nich je obdivovatel marxismu, leninismu a Che-Guevary Federico Gaitán. U Federica je patrná vnitřní rozpolcenost pramenící z jeho privilegovaného postavení vůči obyvatelům chudinských čtvrtí. Zajímá se o dění ve společnosti, o chudší sociální vrstvy i o důvody a důsledky obrovských socioekonomických rozdílů v Argentině. Obhajuje své rozhodnutí částečně se přestěhovat do Highlandu, přičemž zároveň zvažuje možnost dobrovolné práce pro organizaci „Barrios de Pie“, která pomáhá obyvatelům slumu „La Cava“. Andrea Macías je druhou zpovídanou obyvatelkou exkluzivní oázy Highland. Žije se svými dětmi odděleně bez užšího kontaktu s neduhy velkoměsta a její pohled na problematiku chudinských čvtrtí a Country Clubů je prostší. Filmem se prolíná jihoamerická hudba, která svými slovy a melodií dolaďuje a propojuje prostředí kontrastů. Můžeme usuzovat, že se rozdělení obyvatel velkoměst do „vězení“ pro chudé a pro bohaté bude stupňovat a pomoc by měla
Nanook a nanuk Za průkopníka etnografického a antropologického filmu můžeme považovat Roberta J. Flahertyho, který ve svých filmových studiích dokumentuje život severoamerických Inuitů. Zaměřuje se především na tradiční atributy inuitské kultury a záměrně odstraňuje všechny důkazy nastupující moderní společnosti. Zpracováním dokumentů se staví proti fiktivním zápletkám holywoodských trháků. Flahertyho nejznámějším dílem je němý film Nanook of the North z roku 1922 považovaný za historicky první dlouhometrážní dokumentární snímek. V souvislosti se zamrzlým prostředím Arktidy nazýváme u nás podle jména hlavního hrdiny dokumentu, mladého Inuity Nanooka, zmrzlinu nanukem. |