Filmové studio chce naskenovat Robin Wright. Její tělo, pohyby i emoce. Tím si chce koupit virtuální herečku, která už nebude muset být nikdy starší ani o jediný den. Je to blízká realita nebo jen sci-fi z Futurologického kongresu, ve kterém chtějí za úplatu získat identitu herců?

K tématu Identita padlo mnoho filmových návrhů. Od klasiky, jako je Sunset Blvd. z padesátých let, přes Dětskou hodinku, drama z let šedesátých s lesbickou tématikou a s Audrey Hepburnovou, přes novější skandinávský Hon a americký Welcome to Me až po Futurologický kongres. Čímž se kruh uzavřel, s lehkou nadsázkou se dá totiž říci, že jde o Sunset Blvd. digitální doby.

Kdepak sci-fi
Ústřední postavu Robin Wright, herečku po čtyřicítce, která je dle filmového průmyslu za zenitem, a to jak věkovým, tak i co se týká atraktivity kinematografických nabídek, hraje… Robin Wright. Rodačce z Texasu ve skutečnosti už dokonce táhne na padesát a atraktivní příležitosti, jakou byla například role Jenny ve Forrest Gumpovi, se již příliš nehrnou. A tak Robin v dramatickém snímku nabízí studio Miramount (kousavý odkaz na Miramax a Paramount), že si herečku za atraktivní finanční nabídku naskenuje. Pod podmínkou, že už nikdy nikde nebude hrát. Hrát si budou již jen ajťaci, kteří s Robin budou posléze pracovat v rámci jedniček a nul a obsadí ji do filmů, které vybere studio. Wright nakonec nejistě souhlasí, především kvůli nutnosti sehnat peníze na léčbu jejího syna ztrácejícího sluch i zrak.

I když to celé zní jako příliš bizarní sci-fi autora, který možná během celé tvorby ujížděl na LSD (pocit, ke kterému pravděpodobně dospějete především v animované části), kdepak. „Když jsme v L.A. hledali vhodné lokace pro natočení scény ve skenovací místnosti, byl jsem šokován, když jsem zjistil, že taková místnost skutečně existuje. Herci jsou už skenováni několik let, tato technologie už existuje. Herci z masa a kostí už v této post-avatarské éře nejsou skutečně potřební,“ říká Ari Folman, autor ambiciózního díla.


Halucinogenní trip
Na napůl hrané a napůl animované šílené jízdě pracoval Folman, výrazná osobnost izraelské kinematografie, a jeho spolupracovníci čtyři roky. Tvůrcův celovečerní debut Svatá Klára z roku 1996 vyhrál i u nás ve Varech Zvláštní cenu poroty. Že své řemeslo skutečně umí, ukázal dále v dokumentárním snímku z roku 2008 Valčík s Bašírem, který popisuje Folmanovy zážitky z první libanonské války, jež se uskutečnila v roce 1982. Autobiografické drama stvořené rotoskopickou metodou nominované na Oscara se tehdy stalo právem festivalovým trhákem.

Formální i obsahovou stránkou velmi odvážný a mnohovrstevnatý Futurologický kongres stejný úspěch nezopakoval, ale o silné dílo bez debat jde. Bývá uváděno, že se jedná o filmovou adaptaci kultovního vědeckofantastického románu Stanisława Lema. To však není tak úplně pravda. První polovina díla, hraná, je zcela smyšlená režisérem, který si sám napsal i propracovaný scénář. Druhá polovina již podobnosti s dílem Lema vykazuje, avšak je Folmanem velmi volně interpretována a upravována. A tak možná působí spíše jako reklamní tah, který může Lemovy fanoušky spíše naštvat. Tato animovaná část divákovi vypráví o tom, co se stane za 20 let od uzavření smlouvy. Wright se vydává jednat o prodloužení kontraktu na futurologický kongres. Herečka se po přičichnutí k ampuli stává animovanou postavičkou. Ocitá se ve fantazijním světě, kde každý může vypadat, jak si jen zamane. A může být, kým chce. Na scéně se tak objevuje Ježíš, Frida Kahlo i Hitler na skákajícím míči (respektive osoby, které chtějí vypadat jako oni). „Ručně malovaná animovaná část je poctou úžasné tvorbě bratrů Fleischerových ze 30. let 20. století. Vyráběla se v 8 různých zemích a vytvořit 55 minut animace trvalo dva a půl roku,“ říká dále Folman. A přiznává, že se jednalo o doposud nejtvrdší úkol jeho profesního života.

Wright za zenitem? Ani náhodou
Tvůrci filmu stvořili neuvěřitelně pracné dílo, které neotřelým a osobitým způsobem reflektuje společnost. Zabývá se kultem mládí, falešností či opojením továrnou na sny a průmyslově vyráběnými iluzemi. Dystopický příběh nabitý nápady obsahuje nespočet skrytých motivů, které divák odhalí až při opakovaném zhlédnutí. Navíc s každým dalším promítáním můžete poznat další a další odkazy na osobnosti v animované části díla (Clive Owen, Tom Cruise?). V hlavní roli Wright dokazuje, že do starého železa rozhodně nepatří. Ve snímku je skvělá (až mi bylo líto, že animovaná část jí ubrala tolik prostoru). Eminentní práci také předvádí hudební skladatel Max Richter, který snímek doprovází skutečně skvostně. Navíc co nelze Kongresu upřít, je množství WTF momentů, kterých se ve dvouhodinové stopáži najde skutečně nepřeberné množství. Možná proto, že je počin někdy až příliš roztříštěný a zamotaný. ∞


Futurologický kongres (The Congress)
režie Ari Folman
Izrael / Německo / Polsko / Lucembursko / Francie / Belgie, 2013, 122 min.