Téměř dvouroční práci na filmu Karel, já a ty započal Státní fond kinematografie, který vypsal grant na částečné financování experimentálního či krátkého filmu. Tehdy nepříliš známý Bohdan Karásek zažádal se svým námětem o 400 000 korun, z nichž 330 000 získal – paradoxně na snímek, který není krátkometrážní a ani nijak experimentální. Po ročním psaní scénáře a hereckých zkouškách začalo natáčení nezávislého celovečerního filmu. Karásek však brzy zjistil, že přidělená částka rozhodně nebude stačit, takže si nemohl dovolit původní herecké obsazení a zaplacení členů štábu klasickou odpovídající částkou. „No vlastně to vedlo k tomu, že jsme museli kumulovat funkce. Z toho vzniklo, že můj kamarád Zdeněk Eliáš, který vůbec není kameraman, architekt nebo kostymér, zastal všechny tyhle funkce najednou. Já sám jsem to napsal, zrežíroval a potom sestříhal. Na place byl pak ještě zvukař a herci, víc nás tam nebylo,“ dodává sám Karásek. Většina filmu se odehrává v bytě či pražských ulicích, tím pádem nebylo potřeba platit žádné lokace, což bylo výrazným bonusem.

Autobiografický narativ
Všechny Karáskovy filmy protíná zkoumání hranic dokumentu a hraného filmu. K tomu autobiografickou rovinu filmu Karel, já a ty posiluje tím, že obsadil do jedné z rolí sám sebe. Stále to ale spíše než za dokument považujme za klasický narativní snímek. Možná spíše nenarativní – téměř dvouhodinový film se odehrává v několika intimních prostředích, a více než na příběhu stojí na dialozích mezi postavami, jejichž představitele Karásek vybíral také podle vnitřního napojení a souznění, což se na filmu výrazně podepsalo a dodává mu to jakousi opravdovost a upřímnost. Hlavní role ztvárňují Jenovéfa Boková (Chvilky, Klauni), zmiňovaný Bohdan Karásek a Miloslav König, který už s režisérem spolupracoval na předchozím filmu Milostné písně.

Když obrazová nekvalita posílí zážitek
Zajímavým specifickým motivem pro všechny tři Karáskovy filmy jsou jednak přirozené syrové dialogy, díky kterým se mohou snímky dotýkat dokumentární roviny, a zadruhé také hudebnické motivy. Karásek se totiž mimo filmařiny věnuje hudbě, která v jeho filmech zastupuje velice významnou roli. V každém snímku se objevila minimálně jedna postava, která se věnovala hudebnickému řemeslu. V případě celovečerního filmu ji ztvárnil právě Karásek, když se převtělil do bubeníka Dušana. Výrazným plusem celého počinu jsou herecké výkony, herci sázejí dialogy s naprostou něžností a oddaností textu. Mínusem se pak mohl zdát samotný vizuál, natočený nepříliš kvalitní kamerou. Pro klasického diváka je to minimálně nezvyk, ale nekvalita se tady stává velkým plusem. Je to možná právě ten prvek odpojení, jež je tématem tohoto čísla, díky kterému působí všechny Karáskovy filmy tak uvěřitelně a opravdově. „Domácí kamera“ je určitě důvěryhodnější pro ponoření do situací partnerských krizí a dlouhých nocí ve společnosti sklenky vína, a vám se pak opravdu zdá, že se příběh odehrává tady a teď. Karásek nechává jednotlivé situace plynout velice pomalu a příliš v nich nestříhá, to ale neznamená, že film diváka nudí. Tempo je sice přiznaně pomalejší, ale o to lépe se lze ponořit do problémů a postav, co nejlépe se s nimi ztotožnit a naplno si jich užít. A i když každý film jednou skončí, Karel, já a ty je tak nezapomenutelný zážitek, že si ho budete v hlavě promítat pořád dokola.
Celovečerní debut Karel, já a ty sbírá úspěchy kritiků i diváků po celé republice. Něžná situační esej se objevila na zmíněném festivalu v Karlových Varech, Ostravě či Mariánských Lázních. Pod nově vzniklou distribuční značkou Marienbad Film můžete od 14. listopadu vidět snímek v klasické kinodistribuci.

Odpojení v praxi
Tématem tohoto Artiklu je odpojení a Karel, já a ty je jeho dokonalým příkladem. Nucené odpojení od klasické filmařiny kvůli nedostatku financí způsobilo naprosto ojedinělý počin. Může za to nejspíš paradoxně ona domáckost a málo peněz, díky kterým zanechal Bohdan Karásek v českém filmu doslova unikátní stopu a stává se jedním z nejnadanějších nových autorů své generace.


Karel, já a ty
režie Bohdan Karásek
Česká republika, 2019, 111 min



text: Jakub Kos