Dokumentární detektivně-umělecká roadmovie o vpravdě cimrmanovském objevování nejutajenější fotografky 20. století.

John Maloof je mladý muž, který dokáže ocenit staré harampádí. Jeho lovištěm jsou bleší trhy i drobné aukce. Stejně jako každý takový hokynář-zlatokop, i on za svou kariéru zákonitě narazil na obrovskou spoustu bezcenného šrotu, ale zato nikdy nepřehlédnul zlatou hroudu v kupce sena. Tím zásadním nálezem pro něj byla škatule plná nevyvolaného filmu. Jakási pozůstalost, autor neznámý. Zdánlivě bezcenné snímky se ale Maloofovi zdály jako nadmíru povedené. Tak se tedy rozhodl zkompletovat veškeré dílo tajuplného fotografa a zjistit o něm víc. A natočit o tom dokument.

Rozsáhlé fotografické dílo, čítající přes 150 tisíc snímků, zanechala po sobě jistá Vivian Maier, chůva z povolání. Maloof ze zpovědí jejích bývalých zaměstnavatelů postupně skládá obraz uzavřené, ale rázné ženy s podivínskými manýry. A není moc od čeho se odpíchnout! Rodinu nezaložila a své fotografie nikomu neukazovala. Čím více střípků z jejího života je nalezeno, tím záhadnějším se její charakter ale jeví. Film se přesto nechová senzacechtivě a tak nepředkládá žádné přímočaré teorie, které by její osobnost svázaly nějakou definicí. Jedna žena, o kterou se v mládí Vivian Maier starala, například dramaticky (ač poněkud nepřesvědčivě) mluví o domácím násilí. Relevance její výpovědi je však ponechána zcela na divákovi.

Správce depozitáře
Zvláště viditelná a zásadní je pro Vivian Maier tendence neustále archivovat. Zprávy z novin, účtenky, jízdenky, poznámky, letáčky, cokoliv. Svým skladištěm v kufrech a krabicích uváděla všechny rodiny, ve kterých působila, k šílenství. Určitým způsobem měla stejný přístup i k fotografování. Nedělala více záběrů, pouze okamžité pouliční momentky. Zachycovala a uskladňovala drobné okamžiky a náhodné chodce amerických ulic posledního půlstoletí. A pokračovat v této vášni se zavázal i John Maloof, který nechává její kompletní dílo profesionálně skenovat a archivovat.

Maloof nechce snímky podřizovat žádné kvalitativní selekci, a tak je velkým problémem uskladnění celého díla – žádná instituce nechce ubytovat stohy fotografií „nezajetého“ autora. Vivian Maier sice nikdy neusilovala o publicitu svého díla, tomu ale rozhodně nelze upřít uměleckou hodnotu. Snímky mají jedinečnou atmosféru, jsou precizně komponovány, mají vtip i humanistické poselství. Veřejnost laická je „lajkuje“ po tisících, veřejnost odborná je přirovnává k dílu Helen Levitt či Diane Arbus.

Bez Maxe Broda nebylo by Kafky
Poněkud ožehavým tématem je etická stránka celého počinu. Je správné, že nálezce díla Vivian Maier rozprodává tisky fotografií a vydává publikace? Maloof v rozhovorech uvádí, že vydělané peníze utápí v digitalizaci a uchovávání veškerého materiálu. Nedomnívám se tedy, že by se obohacoval a propagoval na cizím díle. Sice cítí zodpovědnost dílo co nejdůstojnějším způsobem přiblížit veřejnosti, ale nemá v plánu na něm parazitovat. Naopak opustil dráhu překupníka a lákají ho nové projekty: začal fotit a rád by i točil další filmy. A pokud někomu chybí velká gesta typu „Vzdávám se honoráře ve prospěch chudiny, vdov a sirotků!“, tak by se jich měl dožadovat spíše od zaopatřených pantátů (vysloužilé tenisty nevyjímaje).

Pokud vnímáme „Hledání Vivien Maier“ jako počin čistě filmový, nasnadě je srovnávání s dokumentem „Searching for Sugar Man“ (2012), který příběhem o objevu zapomenutého umělce dojal i Oscarovou porotu. Zmíněný film ovšem předkládá „jen“ milé vyprávění se zápletkou, jejím rozuzlením a dobrým koncem. V případu Vivian Maier ale vidím větší hloubku, širší přesah a taky um nezabřednout do patosu. John Maloof neměl v plánu vyprávět pohádku, ale jen zviditelnit fotografické dílo, které by jinak nikdy nespatřilo světlo světa.

Přesto se celkově jedná o divácky příjemný konzistentní snímek. Neobsahuje žádné revoluční postupy v dokumentární tvorbě. Ale nemá ani citelné vady, ač rozhovory z většiny točil sám John Maloof, bez jakékoliv předchozí filmové zkušenosti. Zejména kvůli montáži a celkovému komponování filmu s ním dokument dokončil ostřílenější tvůrce Charlie Siskel. Snímek má citlivý, taktní přístup k celé kauze a využívá záplavu fotografického materiálu, takže o umělecké činnosti Vivian Maier nelze při sledování filmu pochybovat. Místo v učebnicích, které se pro ni snaží Maloof vybojovat, si totiž právem zaslouží. ∞


Hledání Vivian Maier (Finding Vivian Maier)
režie John Maloof, Charlie Siskel
USA, 2013, 83 min.