Až příliš často se ocitají ženy v roli těch podřízených, umravněných, zapomenutých nebo neviditelných a to zdaleka ne jen na hudební scéně. Pokud chtějí být úspěšné, musí většinou podstoupit jakousi domestikaci – ztratit kus sebe, aby je okolí přijalo a měly šanci na úspěch.

Proslulá německá hudebnice Gudrun Gut na nedávném workshopu Monika Werkstatt (Moničina dílna) v Praze prohlásila – nenechte ze sebe dělat oběti. Pokud nechcete dělat kompromisy, je to asi jediná cesta. Gudrun Gut ale také věří, že pokud se obklopíte podobně smýšlejícími lidmi, nic není nemožné. Za svou kariéru založila několik slavných novovlnných dívčích kapel jako Mania D nebo Malaria!, hrála také s hvězdami německého undergroundu Einstürzende Neubauten. Jak říká, v 80. letech bylo na scéně vidět dost hudebnic i dívčích kapel, v 90. letech jako by se vytratily. Svým labelem Monika Enterprise, který vydává právě jen hudebnice, prý v roce 1997 vlastně chtěla „zaplnit díru na trhu“. Ve stejné době Gudrun Gut také spolu s rakouskou hudebnicí Electric Indigo zakládala platformu female:pressure, databázi hudebnic, která měla zvýšit vizibilitu žen na hudební scéně. Dnes má female:pressure přes 2000 členek z celého světa, ale nezdá se, že by se situace pro ženy na hudební scéně nějak radikálně změnila. Stále jí dominují muži. Proto také Gudrun k oslavě dvacátého výročí svého labelu nepřipravila jen koncerty spolu se svými kolegyněmi, ale i workshopy pro lokální hudebnice, a každému koncertu předchází také diskuze.

Bez kompromisů
I v Praze došlo před koncertem na otázku, kterou prý Gudrun Gut dostává pokaždé: Co kdyby s vámi hrál také muž? Reakce Gudrun Gut byla odzbrojující – „Vy dělejte, co chcete, já dělám tohle.“ Její kolegyně Danielle de Picciotto, výtvarnice, hudebnice a spoluzakladatelka Love Parade, velmi trpělivě dodala, jak je pozoruhodné, že se nad tímto lidé nepozastavují v případě mužských kapel a mužských labelů – těch, kterých je valná většina.

Turné Monika Werkstatt navazuje na vydání kompilace, na které se podílely pouze ženy sdružené na labelu Monika Enterprise, kromě Gudrun a Danielle také finská hudebnice Islaja, dlouholetá spolupracovnice Gudrun Beate Bartel a také další výrazné umělkyně jako Lucrecia Dalt, Barabara Morgenstern nebo AGF.

Kompilace není jen seřazení počinů jednotlivých hudebnic za sebe, hudba vznikala během společného pobytu mimo Berlín, v oáze svobody, daleko od tlaku společnosti. V této dílně mezi sebou hudebnice spolupracovaly a poté si ještě každá vybrala nějaký materiál, který doma „doprodukovala“. Netvořila se jen hudba, ale vyměňovaly se také zkušenosti, což je podle Gudrun nezbytné a muži jsou zvyklí dělat to neustále. Podobná výměna proběhla i na pražském workshopu a podle ohlasů to bylo pro zúčastněné dívky inspirující a uvolňující. Gudrun Gut své vizi svobody pro hudebnice leccos obětovala. Zdá se ale, že i díky jejím výrazným projektům v sobě postupně daleko více žen objeví sílu pro realizaci paralelních vizí bez kompromisů – a třeba tím pomůžou naše kulturní prostředí nakonec proměnit. ∞


autor: Mary C
Autorka je moderátorkou Radia Wave, hudební selektorkou a badatelkou, kulturní aktivátorkou.