Kdokoliv drží v ruce mikrofon, má to štěstí, že má slovo a jeho hlas zní nad všemi ostatními, může tedy ovlivňovat veřejné mínění. Na akci Synapse Knowledge v MeetFactory stojí s mikrofonem před bílým plátnem s nápisem „Do the right thing.“ zkušený britský hudebník, producent a manažer Timothy Brinkhurst alias Tim London známý z kapely Soho nebo ze spolupráce s Young Fathers a svou přednáškou vyzývá k zamyšlení nad zodpovědností hudebníka i nad tím, jak hudební průmysl reaguje na nemainstreamové až radikální politické postoje.

„Bratři a sestry, je na čase se rozhodnout. Uděláte tu správnou věc? A co je vlastně správné?“ Asi bychom se měli s Brinkhurstem shodnout na tom, že odsuzovat nebo odsunovat lidi na základě rasy, třídy, genderu, národnosti, vyznání apod. správné není. Je ale mnoho takových, kteří to stále dělají nebo se na to připravují, možná mají strach a s mikrofonem před ně předstupovali jen ti, kteří to s nimi nemysleli moc dobře. Osobně si myslím, že základní lidské nastavení by mělo obsahovat předpoklad, že jsme si všichni rovni. Byznys a tedy kapitalistické uvažování ale tento předpoklad zřejmě nemůže akceptovat. Vše nemůže patřit všem, dokonce ani nemůže být všem dostupné. A mnoho privilegovaných lidí si myslí, že je to tak správně.

Hudba jako byznys
Brinkhurst poznamenává: „Hudební byznys je prostě byznys, nikdy to nebylo dobrý. To co je na tom zajímavý, je to umění. A umělce dříve vykořisťovaly major labely a dnes korporace jako Google nebo Apple.“ Proč bychom si tedy neměli myslet, že popovou hudbu si nevybíráme, a že cenzura je věcí minulosti. Brinkhurts v následné diskuzi jako politické popové hvězdy označuje i Beyoncé a Jay Zho, kteří například finančně podporují afroamerické hnutí Black Lives Matter, dodává ale, že jsou ovlivněni odkazem kmotra soulu Jamese Browna a orientují se tedy hodně na úspěch. Možná proto své velkorysé politické činy tolik nemedializují. Některá politická témata, včetně institucionalizovaného rasismu, se totiž ještě nekvalifikovala do kategorie „cool“.

Největším trendem hudebního byznysu a tedy i údajným klíčem k úspěchu je nyní streaming. S fungováním a výdělky streamingových platforem sice nemůže být většina umělců spokojená, ale tady nemají slovo. Nejdůležitější hráči byznysu se už rozhodli, že je to budoucnost. Ovšem Spotify je zatím spíše nevýdělečným marketingovým nástrojem a to ještě pro ty šťastnější umělce, kteří se dostanou na nějaký exponovaný playlist. Způsoby monetizace hudby se ale velmi rychle mění, přichází a odchází a to umění (i to silně politické), které vychází z potřeby a ne z nabídky, tu stále je. Záleží na tom, zda si k němu najdeme cestu a dokážeme mu dát svou pozornost a váhu. Bratři a sestry, koho se rozhodnete poslouchat? ∞


autor: Mary C
Autorka je moderátorkou Radia Wave, hudební selektorkou a badatelkou, kulturní aktivátorkou.