Výchozím bodem mnoha příběhů science fiction je konec světa nebo velká změna, která si žádá nové myšlení. Co když ale i teď mezi námi žijí lidé, kteří konec světa prožívají denně, jejichž život je plný beznaděje a ze své situace mají nulové vyhlídky na budoucnost?

Tak nějak se možná cítili i afroameričtí hudebníci jako Sun Ra a George Clinton a nebo spisovatelka Octavia Butler, představitelé uměleckého žánru zvaného Afrofuturismus. S tímto termínem přišel v 90. letech novinář Mark Dery, který hledal afroamerické autory sci-fi, jejichž vize a nové mýty jsou ve světě, kde je malování budoucnosti výsadou bílé většiny, tolik potřeba. Afroameričané neměli své hrdiny v populární kultuře, neučili se ani o žádných svých slavných předcích ve škole. Podobně jsou na tom dnes Romové u nás. Mohl by jim být tedy blízký koncept Afrofuturismu, dokázala by tato inspirace posílit komunitu a pomoci při individuálním formování identity mladých Romů?

Malování bílou, výsadou bílé většiny
To bylo téma diskuze s názvem Romanofuturismus, kterou organizovala výtvarnice Laďa Gažiová a galerie Tranzitdisplay a na které se potkaly romské osobnosti z oblasti umění, politiky i médií. Do konceptu Afrofuturismu přítomné uvedla afroamerická autorka knihy „Afrofuturism. The World of Black Sci-Fi and Fantasy Culture“ Ytasha Womack, která naznačila důležitost tohoto konceptu jako nástroje pro vytváření vlastní budoucnosti. V diskuzi ovšem zaznělo, že pro Romy, jejichž traumata a současné problémy stále nebyly pojmenovány, může být velmi obtížné svobodně rozvíjet imaginaci, natož tu politickou. Romista Michal Mižigár upozorňoval na mylnou romantickou představu kočujících svobodných Romů. Ti ve skutečnosti kočovat museli, od 17. století utíkali před smrtí, jejich zabití bylo totiž beztrestné. I na některých hostech diskuze se projevovala svázanost internalizovaným rasismem a předsudky, které má vůči Romům většinová společnost a které jim brání v rozvoji. Spisovatelka Eva Danišová naštěstí oponovala a snažila se škodlivé nálepkování zmírnit.

S předsudky se nedaří bojovat
Slovenský rapper T.A.P., který je sám jedním z důležitých vzorů pro romské děti, se svěřil, že jeho tvorbu často posluchači zavrhují jen proto, že je Rom, a kvůli původu ho odmítali i zaměstnavatelé. Zdá se, že ani relativně úspěšnému Romovi společnost nedovolí, aby byl sám se sebou spokojen.

Moderátorka večera, politoložka Edita Stejskalová, poukázala na fakt, že s předsudky se nedaří bojovat ani racionálními argumenty, fakty a čísly. Jan Čonka, zakladatel rádia Gipsy.sk, upozornil, že romský jazyk nemá výraz pro budoucnost. Z publika ale zazněl zajímavý postřeh, že výklad budoucnosti si mnozí z nás spojují s romskou věštkyní nebo kartářkou, což by mohl být zajímavý motiv pro romanofuturistické umění, stejně jako by jednou z inspirací mohla být romská pohádka „Romane paramisa“, která představuje romské hrdiny a tím také možnou formu vyrovnání se s útlakem, o které mluvil Michal Mižigár. Pokud jsme na tom s předsudky vůči Romům podobně jako USA v 70. letech, máme co dělat. Pozitivní zprávou ale je, že na podzim chystá Laďa Gažiová bienále romského umění v Brně a v roce 2018 by měla být v galerii Tranzitdisplay otevřena knihovna romské kultury s názvem Romanofuturismo. ∞


autor: Mary C
Autorka je moderátorkou Radia Wave, hudební selektorkou a badatelkou, kulturní aktivátorkou.