Takový je podtitul Hudební knihy grafické designérky Judity Košťákové, za kterou nedávno získala Národní cenu za studentský design JUNIOR 2016. Útlá kniha zkoumá způsoby zápisu hudby a ukazuje, jak mohou grafické techniky pomoci vyjádřit to, co je často necháno na fantazii a citu interpreta a nebo to, s čím klasická hudba dříve vůbec nepočítala.

Když bylo s novými výrazovými prostředky hudební avantgardy 20. století třeba hledat i nový způsob zápisu, začaly vznikat grafické partitury, fúze výtvarného umění a hudby, kterou rozvíjeli například Luigi Russolo, John Cage nebo Karlheinz Stockhausen. Judita Kosťáková se grafickým partiturám začala věnovat díky studiu flétny: „Když jsem s flétnou začínala, pamatuji si, že důležitým momentem pro mě bylo uvědomit si, že v hudbě plyne čas jinak. Nejprve pochopit počítání v hudbě, a později také to, že hudba má svůj další rozměr ukrytý ještě mimo noty. Hudebník do interpretace vkládá kus sebe, není to jen přehrávání značek, co vidí.“ Během deseti let studia flétny se autorka dostala i ke skladbám z konce 20. století „Obvykle nesly jméno podle nějakého ptáka. Kromě notové osnovy se zde objevuje pár not a jiných známějších hudebních značek, ale zbytek listu tvoří neznámé značky a sáhodlouhé popisky speciálních způsobů hry, kterými nejlépe dosáhnete konkrétních ptačích zvuků.“ Kromě klasického hudebního vzdělání autorka poslouchá indie rock i elektronickou hudbu, a proto v její Hudební knize, která původně vznikla jako maturitní práce na SPŠG Hellichova, najdete nejen moderní vážnou hudbu 19. a 20. století, ale také populární hudbu současnosti, a můžete si díky ní vyzkoušet, jak slyší vaše představivost.


Běžný posluchač si dnes při vnímání nahrávky pravděpodobně nepředstavuje partituru a díky nejrůznějším hudebním softwarům a aplikacím noty nemusí umět ani ten, kdo chce hudbu skládat. A tak se dnes v oblasti zápisu i tvorby hudby rodí ještě více variací a nových možností. „Lidé, kteří notám nerozumí, pro mě byli taky velikou inspirací, protože vidí notový záznam jen jako nějakou kompozici symbolů. To mě vedlo k přemýšlení nad tím, jak se pojí nebo dá spojit vizuální záznam s audiálním, a jestli je vůbec možné hudbu z nějakého vizuálního záznamu »slyšet«, aniž člověk zná noty“, dodává k procesu vzniku Hudební knihy autorka. Porota Národní ceny její knihu hodnotila jako „heuristickou práci v oblasti vizualizace moderní vážné hudby a vynikající prezentaci v knižní formě.“ A i když kniha zatím existuje jen v pár výtiscích, autorka doufá, že se jí podaří domluvit nějakou spolupráci, aby kniha mohla vyjít ve větším množství, protože nadchla mnoho hudebních hráčů i grafiků. Mezitím už Judita Košťáková prozkoumává další téma, způsoby učení psaní a tedy i klasické Písanky. ∞


autor: Mary C
Autorka je moderátorkou Radia Wave, hudební selektorkou a badatelkou, kulturní aktivátorkou.