Kmeny. Ať chceš nebo nechceš, jsou tu s námi. Ke komu se přidáš ty? Ke komu patřili tvoji rodiče? V roce 2011 jsme si mohli udělat jasno v tom, co se v subkulturách děje teď. Kmeny 0 jsou historickou freskou toho, co předcházelo.

Z Obálky na mě čučí černobílý máničky nejen z Ústí a Děčína, ale hlavně z konce šedesátek. Tahle knížka je o cestování v čase. Její hlavní záběr je období mezi rokem 1969 a listopadovou revolucí v roce 1989. Jak tak listuju touhle vypasenou bichlí, která má přes 700 stran, napadá mě hláška „co člověk, to vesmír“. 25 autorů mapuje 25 různých světů, které na našem území vzdorovaly převládající šedi v době takzvané normalizace. Každý směr je o hledání osobní svobody a možnosti sebevyjádření. Dnes se může zdát k smíchu, že kdysi byla aktem vzdoru taková blbost jako to, že si kluci nechali narůst dlouhý vlasy. Stejně absurdně zní příběh z osumdesátých let, kdy policie sebrala dvanáctiletý děti na ulici a na několik hodin je strčila do basy jen proto, že jezdily na skejtu. Jenže! – tak to tehdy bylo… stačilo málo a měli jste problém. Mimochodem: ten kluk, co si tehdy poseděl za katrem, se jmenuje Robert Thiele. Dodneška se skejtu věnuje a za rok 2013 patří mezi pět nejlepších jezdců celosvětově. Něco jako Jágr v hokeji. Mě osobně pobavilo i to, že kapitolu, která mě vizuálně zaujala na první prolistování, má na svědomí jediná holka, Martina Overstreet, v jinak klučíčí partě autorů.

Kmeny 0 nehýří barvama, obrazovou část tvoří hlavně černobílý fotky. Je to samozřejmě daný datem jejich vzniku. V tehdejší ČSSR se fotilo hlavně na černobílý materiál. Zároveň je to samo o sobě zajímavou metaforou snahy tehdejšího režimu o uniformitu zdejších obyvatel. Nejsem zrovna ve stádiu, kdy by se mi chtělo ohlížet se zpátky do minulosti, a stejně musim přiznat, že když jsem tu knížku otevřela, vtáhla mě do svých příběhů. Barvy vynahrazuje pestrá mozaika lidských zájmů a vášní. Hitparáda paralelních vesmírů, které tu vedle sebe existovaly, některé se i dokonce setkávaly, prolínaly nebo ovlivňovaly. Vedle samozřejmostí, které se dají očekávat, jako disent, ze kterého vzešlo mnoho postav naší porevoluční politické scény, kapitoly o máničkách, undergroundu nebo výtvarnících, mě překvapily i vhledy do světů pro mě vzdálených jako třeba vlajkonoši, veksláci, kulturisti nebo nudisti. Je až s podivem, co všechno se lidem za normalizace dařilo realizovat. Každá z kapitol má bohatou obrazovou dokumentaci, úvodní shrnutí oblasti, kterou se zabývá, a pak následuje rozhovor s někým, kdo to zažil na vlastní kůži. Mně osobně tahle knížka připomněla, jak je skvělé, že železná opona je minulostí. Zdejší země se obnovuje a čistí, dospělých lidí, co to nezažili, přibývá. I to je dost dobrý důvod nechat vzniknout podobný dílo, dokud ti, co můžou vyprávět, jsou v plné síle a jejich výpověď má přímou vazbu na přítomnost.

Na závěr bych uvedla citát frontmana celého projektu Vladimira 518, který knihu perfektně vystihuje: „Město je prales a ten byl, je a bude vždy zabydlován různými kmeny a společenstvími, snad už jen pro radost ze života samotného.“ ∞


Kmeny 0
Bigg Boss & Yinachi
Praha, 2013, 744 stran