Kdysi, ještě za komunistů, jsem jezdil do Polska na festival v Jarocině, který pro nás z „husákovského“ Česka (vlastně tehdy ještě Československa) byl úchvatným projevem kulturní svobody, jakou jsme v naší zemi neměli. Někdy na začátku tohoto století jsem pak objevil, že v Polsku existuje jeho důstojný nástupce – Przystanek Woodstock.

Ten mě hned při první návštěvě okouzlil svým svobodným, vpravdě woodstockovským duchem. Do jeho velikosti, svobodné atmosféry, pospolitosti a radostného nadšení jeho účastníků, nepřítomnosti vstupného, plotů a kontrol u vchodů jsem se zamilovat tak, že se od té doby snažím přijíždět každý rok. A všechny kolem sebe lákám, aby si ten skvělý zážitek jeli užít se mnou.

Ale letos, 4. srpna 2012 odpoledne, pro mě v Kostrzyně Woodstock umřel. Nad kostrzynsko-woodstockým festivalovým areálem se právě strhla jedna z prudkých letních bouřek a já se vydal nahoru na kopec na folkovou scénu. Abych tu mraky nad sebou, i ve své duši, rozehnal pohledem na nadšené diváky před scénou, kteří tančili a křepčili o to usilovněji, oč více bláta měli pod svýma nohama a dešťových kapek nad hlavou. A když pak znovu vysvitlo slunce a mé ruce oschly natolik, že jsem si jimi mohl ubalit cigaretu, tak jsem si jednu ubalil a do tabáku přidal trochu bohulibé zelené léčivé rostliny, která lidstvu svou užitečností a léčivostí pomáhá už celá staletí. Rostliny, které se říká různě, někde konopí, jinde marihuana, čaras, anaša, kif, ganja či tráva. Rostliny, která je rozšířená a užívaná po celém světě.

A když jsem tak seděl na kameni, pokuřoval a spokojeně sledoval ten radostný woodstocký mumraj kolem sebe, přišel ke mně jeden z pořadatelů v modrém tričku a začal se zajímat o mou cigaretu. Nejdřív jsem si myslel, že si taky chce dát „práska“, ale když jsem mu na dotaz, jestli je v tom marihuana, odpověděl: „No jsme přeci na Woodstocku, tak co bys čekal?“, agresivně na mě vyštěkl, že jestli je to marihuana, tak s ním půjdu na policejní stanici. Zmohl jsem se jen na odpověď: „To si děláš srandu, né?“. Načež se v jeho rukou objevila pouta, spolu se svým kolegou ke mně přiskočili, zkroutili mi ruce za záda a rychle mi je nasadili. Byla to situace tak absurdní a nečekaná, že jsem se ani nezmohl na nějaký odpor. Opravdu mě začali odvlékat pryč a ani mě nenechali vzít si batůžek a věci, které jsem sušil na plotě.

No jasně, že když vás, dospělého padesátiletého chlapa vláčí v poutech dva klučinové sotva ve věku vaší dcery, není to úplně příjemná a lidsky důstojná situace. Když vás vlečou rozjásaným davem, ze kterého se do vás zabodávají tázavé pohledy lidí, kteří si kladou otázku, co asi tak ten lump provedl? Kradl ve stanech? Někoho znásilnil? Nebo snad někde pedofilně obtěžoval nějaké děti? Ale osobně jsem to fatalisticky bral jako další kuriózně absurdní situaci, kterou nám občas život připraví, aby nám nepřišel tak fádní a později jsme měli co vyprávět a na co vzpomínat. Na tu historku – „Jak jsem se, na festivalu, který si říkal Woodstock, stal kriminálníkem.“

Ale padl z toho na mě takový všeobecný smutek, protože jsem si uvědomil, že tímto aktem definitivně umírá to, co z kostrzynského festivalu dělalo Woodstock. Smutek, který odplavuje tu radostnou, nadějeplnou, pospolitou atmosféru. Uvědomil jsem si, že pro mě tím právě Woodstock definitivně umřel, že ho odplavila vlna ignorantství, agrese a násilnického vyžívání se v moci. Protože festival, kde jeho pořadatelé čmuchají, jestli jeho účastníci nekouří trávu, aby je pak v poutech mohli odvléct na policii, takový festival si prostě nemá právo říkat Woodstock. Pominu-li legálnost celé této operace, při které vás nějaký, a vlastně civilista (!?), spoutá a odvleče kamsi. Očekával bych, že v demokratické zemi to možné není, ale v Polsku to třeba legální je. Není to ale rozhodně „legální“ na Woodstocku. Protože Woodstock je symbolem volnosti, lásky, svobody, ideálů hippies a také marihuany. Nebo si snad myslíte, že Bob Marley by si přál, aby jeho syn hrál na festivalu, kde za zapálení si džointa jeho posluchače odvlečou pořadatelé v poutech na policii? Nebo že by takový festival za Woodstock považoval Jimi Hendrix nebo Janis Joplin?

„Ideální epilog knihy, která již vyšla“
Zastávka Woodstock je kniha, kterou za zády autora, Mirka 6 Kroše, připravili jeho přátelé k padesátinám, a pozvali jej až na křest. Sebrané texty popisují stopařské zážitky z cest do Polska v době, kdy nebylo možné tam cestovat legálně, zážitky návštěvníka hudebních festivalů i městskou poezii. Uveřejňujeme tedy epilog, který v knize nenajdete, a knihu samotnou můžete koupit v čítárně Unijazzu, na www.kosmas.cz nebo přímo u autora (krcoolden.wordpress.com).



Já i chápu, že v katolicky konzervativním Polsku je Jurek Owsiak a jeho lidi vystaveni asi většímu politickému tlaku než jinde. Ale snažit se protidrogové restrikci vyhovět tím, že na festivalu, který si říká Woodstock, zřídím oddíly „Owsiak-jugend“, které budou mezi jeho účastníky čenichat, pátrat, zatýkat a v poutech odvlékat na policii ty, kteří si zapálí džointa, to už je opravdu příliš. Nakonec, já jsem taky proti zneužívání drog! Ale marihuana není droga, to je užitečná léčivá rostlina, za jejíž existenci, by mělo být lidstvo Zemi, Vesmíru nebo Bohu hluboce vděčno. A perzekuce jejího užívání je „zločin proti lidskosti“. Marihuana není droga, a pokud ji někdo za drogu označuje, tak je to stejně tak droga, jako je droga alkohol, nikotin, kofein nebo tuk a cukr. Jen není lidskému zdraví tak nebezpečná jako ty právě vyjmenované.

Ano, dá se alibisticky říkat, že prostě – v Polsku je zákon, který kouřit marihuanu zakazuje. Ale jsou země, kde se nesmí ani hrát hudba, zpívat a tančit, kde ženy nesmí samy vyjít na ulici, kde vás za sex mohou ukamenovat a taky mají na to své zákony… Jsou prostě zákony, které čestný a spravedlivý člověk s mravními principy v sobě a hvězdným nebem nad sebou – prostě nemůže uplatňovat.

Nejsem woodstockovým chuligánem, jen mám rád hudbu, volnost, lásku, svobodu, přátelství a lidskou soudržnost a solidaritu. A někdy si rád zakouřím léčivou bylinu, která mi pomáhá vidět, tento často neveselý svět a jeho život, ve veselejších barvách. Nejsem woodstockovým chuligánem, ale v Kostrzyně ze mě udělali woodstockového kriminálníka.

Sbohem Woodstocku, měl jsem tě rád a budu na tebe s láskou vzpomínat. Odpočívej v pokoji…

„Jeśli nie chcesz być ofiarą systemu. Musisz zacząć decydować samemu.“


autor: Mirek 6 Kroš