Adresát Ladislav Verecký, název knihy přijaté korespondence, ale také její hlavní hrdina, kterého přátelé a kolegové zvali Denisem. Stejného oslovení se držela první z pisatelek dopisů, básnířka Svatava Antošová, ačkoli (jak napovídá titulek článku) nejspíš sama netušila proč. To excentrický Ivan Diviš byl vynalézavější, když své dopisy nadepisoval třeba „Ladislave Pohrobku, Koňskej handlíři, Ježuro kombinovaná s Kiwi, Šemíku, Kopytníku Gnu nebo Desítiprstý jedenáctiprstče“. Stařičký Ivan Jelínek se vyjadřoval prostěji a Vereckému psal coby Milému příteli. A tím byl „Daragój Děnis“ nejen jemu a druhým dvěma básníkům, ale také celé řádce lidí, kteří si jej na začátku června přišli připomenout do kavárny Fra, v níž byl soubor dopisů představen.

Ale nepředbíhejme. Než se mohli Vereckého přátelé na Vinohradech sejít, museli se napřed on, Antošová, Diviš i Jelínek stát na pár měsíců tichými společníky skupinky studentek Filozofické fakulty. Právě tam je totiž pod vedením Vladimíra Pistoria každoročně otvírán seminář nakladatelské praxe, jehož výstupem jsou skutečné knihy vydávané ve skutečném příbramském nakladatelství.

(Ne)skutečná edice Scholares
Studenti mají v nakladatelství Pistorius & Olšanská vyhrazenu zvláštní edici, která pod názvem Scholares existuje již deset let, a Adresát Ladislav Verecký je jejím třicátým osmým a zatím posledním titulem. Když se novopečené odpovědné redaktorky na konci února poprvé scházely se svou lektorkou Eliškou Davidovou, měly před sebou týdny intenzivní práce, probdělých nocí a brzkých ranních vstávání na společné schůzky, kde se při snídani diskutovalo nad korekturami, doprovodnými texty nebo výběrem obrazového materiálu. Účast na edici Scholares se ovšem stala jedinečnou především díky setkávání se zajímavými lidmi. Pro kterého bohemistu by nebylo zážitkem probírat své kroky s editorským esem Janem Šulcem, zajít na pivo s vdovou po Ivanu Divišovi Lídou nebo upravovat text profesoru Bílkovi? Zajímavou spolupráci skýtá také výtvarná podoba knihy. Typografové edice dávají studentům možnost vyjádřit se k dílčím grafickým návrhům i celkovému typografickému řešení. Lubomír Šedivý na žádost seminární skupinky dokonce sám pořídil fotografii Topičova domu na obálku Adresáta. Vladimír Pistorius dbá přísně i na to, aby se studenti seznámili i s technickými otázkami, jež pálí jej jako nakladatele. Každá skupina proto musí připravit podklady pro informační systém nakladatelství, zvládnout autorskoprávní agendu, určit náklad a cenu knihy a zorganizovat její propagaci.

Ladislav „Denis“ Verecký (1955–2010)
Po absolvování bohemistiky a anglistiky na FF UK krátce působil v nakladatelství Mladá fronta a poté od roku 1980 jako redaktor poezie v Československém spisovateli. Zde ukončil spolupráci v roce 1994 a dále se věnoval především žurnalistice. Jeho novinářská dráha je spojena se čtvrtečním magazínem Mladé fronty DNES. Satirické texty z tamější rubriky Objev vydal Verecký s Martinem Komárkem v několika knižních souborech.

Manželkou Ladislava Vereckého byla básnířka a psychoterapeutka Naděžda Slunská.



„Redaktořit jste uměl!“
Redaktorky podílející se v letošní ročníku Scholares právě na Vereckého přijaté korespondenci tak v podstatě nahlédly do zákulisí řemesla, jež sám Denis ovládal velmi inspirativním způsobem. Tak to alespoň poznamenal Petr A. Bílek v doslovu knihy, tak na spoluredaktoření v Československém spisovateli vzpomínal Ivo Šmoldas a stejně usuzuje Jan Šulc nejen na základě Vereckého pozůstalosti, která mimo jiné obsahuje bizarní antologii veršů začínajících a nikdy nepublikovaných básníků a soubor dopisů, jimiž Verecký grafomany na tisíc a jeden způsob odmítal. Ano, Ivan Jelínek měl jistě pravdu, redaktořit Denis prostě uměl.

Když Fra praská ve švech
Profesní kvality, ať už redaktorské nebo žurnalistické, ovšem nebyly Denisovou hlavní předností. Tou byla vzácná vlastnost být přítelem naladěným přesně na vaši vlnu. Okem nezávislého pozorovatele se nicméně zdá, že Ladislav Verecký se uměl s přehledem pohybovat na různých vlnách. To dokazují nejen dopisy tří básníků, ale také všichni ti, kteří 6. června dorazili do kavárny Fra. Večerem provedl Ivo Šmoldas, o knize a edici promluvil Jan Šulc a v publiku se mezi jinými objevil například Michal Horáček, který Denise pověřil sepsáním své biografie. Na programu bylo především čtení z knihy. Divišových dopisů se ujal zkušený recitátor Mirek Kovářík, Jelínkových Radek Bláha, bohužel se však nezúčastnila povodní odříznutá Svatava Antošová. O to větší poklona patří redaktorce Zuzce Fučíkové, která ji statečně, profesionálně a „z fleku“ zastoupila.

Tím také pomyslně uzavřela činnost a spolupráci redakčního kolektivu. Bystří čtenáři, jistě jste už pochopili, že autorka článku byla jeho součástí. Proto nechce a nebude knihu hodnotit a tímto to nechává čistě vás.


Ptakopysku! Pásovče s hereditárními vlivy, ba rysy Nixona! Nixona zničil Watergate, Tebe ničí Tvá vlastní neglektibilita, s kterou se vysíráš na přítele! Odříkám se Tě tudíž, jako se odříkám samého Boha! Co, chlape, děláš? Stalo se Ti něco? Ty o mně nevíš, že nedocházejí-li zprávy od osvědčených přátel přespříliš dlouho, začnu se domnívat, že zemřel anebo upadl do nemoci, neřku-li osidel úlisných a zrádných harapanen!? Bože chraň! Toto psaníčko je jen mírná důtka. Piš, nebo střelím! Objímá Tě: Ivan Diviš


Adresát Ladislav Verecký
PISTORIUS, Edice Scholares,
Praha, 2013, 128 stran




autor: Tereza Hýsková