Olomouc beze sporu představuje nevídanou líheň poezie, ze které pochází i Radek Malý – nejen básník, ale také překladatel, autor knížek pro děti a vysokoškolský pedagog. Jeho básně patří mezi ty, které prosluní i ten nejtmavší kout v místnosti, ať je třeba zimní šero, nebo právě řádí pandemie. O této dovednosti svědčí jedna z jeho nejnovějších sbírek Básně na děrné štítky, jež vznikla právě v období lockdownu.


Zaznamenávat verše do počítače je nuda, alespoň pro Radka Malého, který Básně na děrné štítky raději napsal na psacím stroji na tenké kartonové kartičky. A jak se uvádí v ediční poznámce, právě děrná hlavice byla tím médiem, díky kterému vzniklo více než čtyři sta básní, z nichž sbírka tím pádem obsahuje jen malý vzorek. Ovšem to nic nemění na jeho poutavosti a pro Malého typické hry se slovy i významy. Že autor neseděl během koronaviru jen u stroje, ale také trávil čas na zahradě, je více než znatelné. Často se totiž v básních snoubí biologie se slovními hříčkami a pestrou paletou metafor. Vše velmi nenápadně lemuje covidová stísněnost, na kterou však Malý reaguje humorně a rozhodně se v ní neutápí. Naopak, lockdown se topí v jeho verších. Například v básni Ještě je to mezi nimi (str. 42) píše: „Ještě je to mezi nimi / krvavé mezistěny plné drobných oček / rozsypané jako perly do některých buněk /…// Už na to existovaly léky / ale prodávat se ještě nesměly“.

Zvířecí nebo lidská bytost?
Jak bylo lehce výše naznačeno, další společné pojítko všech básní představuje název, který vždy sestává z jejího prvního verše. Rovněž Malý coby autor literatury pro děti i dospělým rád pokládá v Básních na děrné štítky hádanky. Například v básni Uhodni zvíře: (str. 22) se ptá: „Uhodni zvíře: / žije v monogamních párech na vymezeném území/ avšak vazba mezi dvěma jedinci je poměrně slabá/ tráví jen málo času společnou činností /…// velkou spoustu času dává pozor na predátory /
nebo před nimi utíká/ ale jinak žere všechno, co se mu vejde do úst“. Právě lidská (ne)sounáležitost, která vyvstala v covidovém období jako podstatná otázka, se ve sbírce připomíná několikrát. Ve smyslu pomoci bližnímu svému o ní Malý píše v básni Co s lany, která byla vržena (str. 62): „Co s lany, která byla vržena / potřebným z jednoho tonoucího korábu / k druhému, rovněž tonoucímu?“.

Malý rovněž klade důraz na rodinná témata, ať už z partnerské, či mateřské perspektivy, při čemž nad tímto horizontem udržuje dostatečný nadhled. Vše ukotvuje do určité krajiny nebo místa, které však čtenáři přibližuje jen v náznaku. Například v básni Z pekárny představ se linula omamná vůně (str. 46) líčí: „Z pekárny představ se linula omamná vůně / přeci jen něčím jiná než ta z cukrárny vzpomínek / A právě proto, že to s námi matky myslí tak dobře / jsme téměř povinováni je neposlechnout“. Pro změnu v básni Přišel k nám kocourek (str. 13) se médiem k porozumění stává zvíře: „Přišel k nám kocourek / má tvoje jméno / a spoustu dalších jmen / má tvoji barvu / a velkou spoustu dalších barev / má touhu, abychom se usmířili“. Naopak komunikační kolize způsobená potřebou přítomnosti druhého se objevuje v To rendezvous probíhalo od začátku zvláštně (str. 58): „To rendezvous probíhalo od začátku zvláštně / ale jak jsem dlouho nikoho neměl, ztratil jsem přehled / a byl jsem rád, že můžu někam vypadnout /…// To samé, řekl jsem a pomyslel si/ že tohle nemůže dobře dopadnout“. Stejně tak glosuje „partnerské patálie“ v básni Bude se mazlit v teple (str. 59): „Budem se mazlit v teple / řekl on / Budeme se smažit v pekle / rozuměla“.

„Jsou věci, o kterých se nemluví / myslím, že patřím mezi ně“ píše Malý v básni Slyšnatka smavá: divný druh parazita (str. 24). Právě určitá tajemství, biologická lyrika a libování si ve slovních hříčkách činí z Básní na děrné štítky sbírku, o které by se nemělo jen psát, ale především by se měla číst. Malý tak pojal obludu jménem lockdown jako příležitost nasadit do olomoucké básnické zahrádky nevídaný a vskutku omamný druh květin – své verše vyťukané na psacím stroji.

Radek Malý: Básně na děrné štítky
Nakladatelství Odeon
Praha, 2022, 80 stran