Tulák spí na louce

Budižkničemu se toulá po ulicích města
always under pressure of the moral institutes

But he won’t go to a borstal
louky die Wiesen na něj čekají za městem

Wie sen jak sen how a dream
zbytečná otázka
stejně si nemohu nic pamatovat.


Život

Nikde nebýti, ó nikde ty má zemi,
chtěl jsem být uvnitř, hluchoněmý.

No, I stay here on the gas pipe-line,
surrounded by british policemen.

I won’t ditch my old knife,
I’ll stay in the monastery.


(bez názvu)

Nezval jsem ale on – přijde a dá mi všecko
milionových měst, myšlenky na Německo.
Kde černé černošky nemají na rtech rúž
kde vládne morálka a všecky staré řády
bez rvaček v hospodách jak od Josefa Lady,
kde muž se skloňuje jen podle vzoru muž.

Má báseň pomalá, teď roztáčí se, skáče,
když píši mluvnici, když myslím na oráče,
na třídy slovesné a neživotný meč.
Chci všecko skloňovat jen podle vzoru žena
a vzoru Ostrava, důlní a zakouřená
švižný a Rusalka jak praví Naše řeč.