Kdo by neznal ostravského básníka, novináře, prozaika a esejistu Petra Hrušku? V květnu letošního roku mu vyšla v nakladatelství Argo nová sbírka Nevlastní, jejíž název je pro ni opravdu klíčový. Proč? Napadlo vás někdy, že múza nemusí být vždy pro autora pomíjivá, ale naopak osudová? Že ne? Tak to asi neznáte Adama, který Hrušku doprovází po mnoho let a nyní je mu věnována celá sbírka.

V nakladatelství Fra vyšla díky překladatelské a editorské péči básníka Radka Malého antologie německy psané poezie z oblasti Bukoviny, Hroby v povětří. Kromě uvedení přibližně třiceti v našem prostoru nepříliš známých básnických osobností přináš působivý pohled do exkluzivního časoprostoru Bukoviny, kde nakrátko došlo k pozoruhodné multikulturní symbióze. Kde, jak trefně napsal Georg Heinzen: „Psi nosili jména olympských bohů a kuřata do země škrábala Hölderlinovy verše.“

David Kořínek je mladý básník z Hradce Králové. K poezii se dostal jako čtrnáctiletý. Nejraději píše v nočních či brzkých ranních hodinách. Ve svých teprve dvaceti letech vydal první básnickou sbírku s názvem Pro parohatou zvěř, která si zaslouží pozornost nejen vzhledem k věku autora, ale především pro samotný obsah. Je libo trochu polygamie s příměsí emocionality? Pokud ano, neváhejte a vstupte do komnat veršů Davida Kořínka.

Znáte ji? Eva Válková je západočeská básnířka pocházející z Ústí nad Labem. Literatuře se věnuje už od sedmi let, kdy začala psát pohádky. K poezii se dostala jako patnáctiletá, a to díky lásce ze střední školy. Povoláním je lékařkou a pracuje jako psychiatrička v PL Dobřany. V roce 2011 obdržela čestné uznání v soutěži o Cenu Bohumila Polana za dílo Krvácím nahlas a potichu písmena. Vydala již šest básnických sbírek, z nichž dvě ve spoluautorství s Karlem Šebkem. Hodina vlka vyšla pod záštitou nakladatelství NAVA v roce 2015. Pokud holdujete melancholicky laděné poezii plné šera a mlhy, ale zároveň stále tryskající něhy a vášně, je tato sbírka právě pro vás.

Poezie na zkoušku, dveře otevřené začínajícím autorům: Eliška Vágnerová.

Jedna bilanční. Opět pro poměrně úzkou skupinu „uživatelů“. Kruh se uzavírá.

Miroslav Černý je pražskému prostředí na hony vzdálený. Žije v Opavě a působí na Ostravské univerzitě. Provinční básník, dalo by se říct, jeho poezie však k periferii nepatří.